Rytíř:
Já to mám z jedné dávné albatrosí knížky - Lodě včera, dne a zítra, myslím, že ji Chrochta taky uváděl; tam je výborná barevná stránka s hromadou typů oplachtění a názvoslovím (všechno samozřejmě přeložené anglické). Plno těch typů jsou spíš akademické vychytávky, protože to zase tak časté není (barketina, brigatina a jiné hybridy škunerů a barků); je zřejmé, že plnoplachetník je náhodou jeden z optimálních typů oplachtění pro úplně největší loď (asi od 500 tun do několika tisíc), a jen trvalo celá staletí, než se k tomu dospělo (například byla latinská plachta nahrazená vratiplachtou, artemon kosatkami, příčné plachty se rozdělily do několika pater nad sebou apod.)
Řekl bych, že právě někde od těch fregat a řadových lodí je to označení aktuální.
Stran toho průřezu klipru - stačí se podívat na vyobrazení nějakého klipru zpředu, a je to jasně vidět, ve srovnání s nějakou kogou. Ostatně, moderní lodě mají tuhle ostrou příď prakticky všechny; zřejmě v rámci šetření palivem a energií. Daň za to samozřejmě je podstatně menší výtlak, protože do přídě se nedá narvat moc nákladu.
Ten typ lodí, co se označuje za "plnoplachetník" bez dalšího, je takový pozdní hybrid klipru a kovové konstrukce, vznikl okolo 1900, v době, kdy už plachetnice jasně prohrály v osobní dopravě s parníky, a sloužily pro levnou přepravu nákladu, u kterého se tolik nespěchá (chilský ledek, například). Měly víceméně tvar klipru (ostrá příď), nicméně byly díky kovové konstrukci (i stěžňů) nečekaně obrovské, například ten Preussen, zmíněný na Pavoucích (5000 tun).
Dnes se tohle používá vlastně jen jako školní lodi, někdy plnoplachetníky, ale viděl jsem i bark. Jinak velké plachetnice úplně zmizely.
Možná to zase změní cena ropy.