Šedá Vrána v paměti Pěvců smrti

Tuto informaci získala družina od Sariel, eladrinské čarodějky, která se zabývá sbíráním místních legend.

První zmínku o Pěvcích Smrti nacházíme v Písni o Rammeliovi. Úvodní verše tohoto tradičního příběhu nás uvádějí do doby, kdy Bouřným horám vládla krutá bytost žádající lidské oběti jako daň za příchod jara. Lidé rodu Rudých vlků ji říkali Paní hor.

Píseň vypráví o nešťastném losu, který vyvolil Rammeliova mladšího bratra, o tom jak tento bájný hrdina sám nastoupil na jeho místo a vydal se do doupěte ledového červa.

Další verše zastihují Rammelia v Ledových Síních horského doupěte. Ve své písni tu vypráví o prostém životě svého lidu, o jeho nadějích a strastech i o velkých činech bojovníků. Na konci této části hrdinu umlčí vyčerpání a mráz, který mu navždy odejme dech. Jeho píseň však obměkčí bytost, která také přebývá v Ledových Síních.

Ve čtvrté části sledujeme příběh z pohledu této bytosti, kterou Rudovlcí nazývají Šedou Vránou. Ta, dojata utrpení horského lidu žádá Paní hor o slitování byť jen pro jediný rok.

Příběh vrcholí sporem Šedé Vrány a Paní hor, jejich střetnutím a dlouhým soubojem. Na konci pak Šedá Vrána přichází k Rudovlkým, přináší tělo mrtvého hrdiny a zpěvem vypráví o jeho velkém činu.

Píseň končí slibem přízně mocností hor po dobu, kdy bude jméno Rammelia v paměti lidu. Je to tradice, která je často přímo spojována s Šedou Vránou.

K mýtu se váží další písně menšího rozsahu vyprávějící o přízni, kterou Šedá Vrána prokazuje horskému lidu a především potomkům rodu, ze kterého vzešel Rammelio.