Mrtvý Svědek

Už druhé ráno se Elerdiel opatrně vyplížil z hradu tak, aby nebudil nežádoucí pozornost. Je to horší, než když tu vládl Slaviš, ale nemá na vybranou. Prostě musí něco udělat, něco v čem by mu ostatní mohli bránit. Cassi je mrtvá, ale Elerdiel věří, že jedině ona je klíčem k nalezení Kateřiny. Rozhodl se proto k zoufalému činu. Vrátí Cassi, nebo spíše tvoru, který se za nebohou dívku vydával, život. A uvidí, zdali se dozví něco užitečného. Včera se mu podařilo tělo vyhrabat. Hnusná práce. Pak jej přikryl větvemi a ty zatížil kameny, aby ostatky neroztahala zvěř. Dnes zbývá provést rituál. Dlouhý a závislý na přízni bohů. Tenhle fakt jej trápí víc než skutečnost, že Cassiina hlava je oddělena od těla. Nemá boha, na kterého by se mohl obrátit. Vyhoví mu Ztracená? Šedá Vrána, jak ji nazývají horalé? Nemá tušení, ale je už rozhodnutý.

Pomalu se ponoží do magického zaklínání, kterým volá zpět duši zemřelého. Prosí o přízeň bohů, žádá a přikazuje. Cítí jak se jeho mysl povznáší nad toto místo i čas a noří se do přízně boží přítomnosti. Trvá to mnoho desítek minut. Minuty se mění v hodiny a Elerdiel nabývá jistoty. Podaří se to! Jeho prosba byla vyslyšena. Cítí jak kouzlo odchází, všude je klid a mír, nehne se ani stéblo trávy. Z rozjímání je hrubě vytržen nenadálým útokem. Leží na zádech a nad ním se sklání hrozivý tvor. Napůl člověk, napůl vlk. Přísahal by, že ještě před okamžikem byl ten tvor jen mrtvým tělem.

„Jsi slaboch, kněže. Byl jsi slabost už tam v lese. Co si myslíš, že vlastně děláš?“

Elerdiel je zaskočen a ohromen zároveň. Ostré tesáky jen několik centimetrů od jeho tváře a on tu leží na zádech, bezmocný jak ovce.

"Chtěl jsem ti dát druhou šanci."

„Zabiju tě. Zabiju tebe a pak tvé přátele. Jednoho po druhém. Nakonec nechám toho pošuka, co si hraje s ohněm. Na toho si nechám nejvíc času. Zabiju je postupně, a pomalu a za všechno může tvá pošetilost.“

Hlas toho tvora už nemá z Cassi jak ji znali nic společného. Má pravdu, pomyslí si Elerdiel. Jsme pošetilý, tohl enení Cassi.

"Každý by měl mít šanci odčinit zlo, které spáchal. Kde je Kateřina, komu sloužíš?"

„Nesloužím nikomu kněže. Jen se občas spojím s někým vhodným. Nejsem ničí sluha. Tvá slova mě uráží.“

"Pak tedy víš, co se stalo s Kateřinou. Na ničem už nezáleží, ale řekni, proč jis ji zabila."

„Kateřina je silnější, než se zdálo. Nebo ta eladrinská mrcha zvorala kouzlo. Nakonec je to pro ní lepší. Je mimo dosah Malory i můj. Vlastně je tom nejlíp z nás všech. Já umřela, Slaviš je mrtvý a ty umřeš už brzo a pak tví přátelé. Jen ona bude navždy svobodná.“

Kateřina tedy žije, uvědomuje si Elerdiel. Aspoň něco. "Jaké kouzlo? Co jste jí provedli. Jak to kouzlo zlomím?"

„To kouzlo nejde zlomit. Je to v ní samotné, stalo se její součástí. Změň to a zabiješ ji.“

Teď to přijde, napadne Ela. Teď zaútočí a budem tu v lese bojovat jeden na jednoho. Vzpomněl si na okamžiky v semináři. Už tehdy to s ním nebylo slavné. Nebude to příliš vyrovnaný boj. Náhle mu bleskne něco hlavou.

"Pak tedy zabíjej, musíš-li. Nebudu s tebou bojovat. Nechci tě zabít. Proto jsem ti nevracel život, abych jej znovu zmařil."

Zabere to? Elerdiel netuší. Cítí sice, že napětí ve svalech toho tvora polevilo. Může to však být jen zdání. Nebo pověstný okamžik před útokem?

„Jsi sice blázen Kněže. Jsi blázen, ale něco v tobě hoří. Tvá cesta neskončí tady a teď. Znovu se potkáme. Stane se tak u Zlomených Kamenů. Pak se mezi námi rozhodne.“