Chodbou osvícenou jen pár pochodněmi pomalu kráčí kněz nejvyššího boha. Jeho těžký krok řídí povinnost, jenž má vůči svému pánu. Sdělit mu výsledek věštby. Když vejde do osvětlené místnosti, ozářené lampami se zlatými zrcadly, uzří svého pána.
"Můj pane. Jsem zde, abych ti sdělil proroctí," pronese.
Vládce Kastorie, metla Aneriku, potupitel Luseru a Gernu, zhouba Moltárie a pokořitel Devítiměstí shlédne na proroka ze svého trůnu a pokyne mu pěstí v okované rukavic.
Kněz zvedne hlavu, ale jen malinko, aby svrchovaného vládce nedráždil. "Můj lorde. Bohové promluvili. Čeká tě velké vítězství a rozdrtíš svého posledního soka krále Limbarda. K vítězství tě však dovede jen pět hvězd. Musíš..."
"Musím????!!!!" zahřímá vládce. "Musím???"
Kněz se skloní k zemi a třese se strachem. "Omlouvám se, mylorde. Nemusíš....pochopitelně....avšak..chceš-li mít u bohů přízeň i nadále, bylo by vhodné je vyslechnout."
"Co tedy praví?" zahřímá Temný vládce po dlouhém tichu.
"Ehmmm..mu...ehmm..ehm..pět hvězd musí ozářit cíl...pět hvězd musí naleznout Prvního a zabít ho!"
"Pět hvězd? Mluvíš o pěti označených, mrzký tvore?"
"Ano, můj lorde...pět...pět národů...pět ras, pět označených..., tak praví bohové"
"nebo tvůj falešný jazyk.Stráže."
"Můj lorde...prosím..já...erghhh," další slova kněze ukončila pěst zamračeného skuruta z osobní stráže.
Vládce pokynul hlavou a dřevěné dveře po chvíli utnuly bolestivé výkřiky padesátéhosedmého nejvyššího kněze.
"Možžžžnááá mááá pravvvduuu, ssssire" zasyčí temná kápě, stojící za trůnem. "Víme, žžžže v kmenech jsssssou".
"Zmlkni Grishaku, vím," podrážděně mávne rukou Temný, pak se otočí na svého poradce: " Povolej náčelníky všech národů, ať s sebou přivedou své prvorozené syny...a ať přivedou Označené. Než svolám Vojsko...zkusím, jestli neměl ten starý vydřiduch pravdu. Pošlu Označené do Království lidí, aby zabili Prvního...."