noir píše:
Jerson: Ariadna tím dokázala, že není normální, že její pravidla jsou jiná něž ostatních. Je málo, že dvacetivteřinová scéna ti dá klíč k tomu pochopit film?Klíč? Možná tak puzzle, které je třeba jen zmuchlaným drátem.
Ariadna dokáže ohnout ulici, když o nic nejde, ale když všem jde ve snu o život, zmůže se na něco byť jen vzdáleně podobného?
Ve svých snech sám sobě řeknu, že spím a měl bych se probudit, tak se probudím, přitom pořád spím, <i>vím to</i>, ale stejně s tím dokážu pracovat. Sny v Inception byly z mého pohledu nudné. Kromě toho ta redukce času je podivná, když vím, že sny nefungují časově popořadě, jen si je tak pamatujeme.
noir píše:
Akce nebyla pro hrdiny nikdy nebezpečná. Nikdo se nebál, že by Grant nebo Coooper nebo Frigo v první půlhodině zemřeli. Všichni věděli, že je to film a že jejich hrdina zvítězí. Akce se líbí proto, že vypadá skvěle.
Protože šlo o sen, mohla akce vypadat mnohem lépe než vypadala. Více snově. Tu opravdu ve snu podléhají gravitaci (kromě jedné beztížné pasáže)? A co nějaký děs ve snech místo nudných týpků se zbraněmi?
noir píše:
Jak nic nemění? Je tedy (v rámci vyprávění) jedno, jestli Cobb miloval své děti, nebo jen iluze? Je jedno, jestli dosáhl svého cíle? Je jedno, jestli někomu pomáhal, nebo někdo naopak pomáhal jemu?
Jo, je. Popravdě, kdybych tuhle situaci nezažil několikrát v RPG, tak bych řekl, že tenhle konec byla jediná možost, jak mohl režisét odejít s jakž takž nepostřísněným štítem - protože kdyby se jen trochu víc přiklonil k závěru "všechno byl jen sen", tak nemusel točit vůbec nic. Opět srovnám s Dark City - to má konec jednoznačný, ale mnohem působivější. A o srovnání s K-Paxem ani nemá smysl mluvit, jak už naznačil Sirien.
Cobbovi jsem starost o děti věřil asi tak jako Arniemu v Commandu (tedy vůbec).