Náš příběh začíná před více než 2 000 lety, přibližně 800 let po vzniku netherské létající enklávy Thultanthar, která je dnes známa spíše jako Město Stínů, a asi 300 let před Karsusem způsobeným pádem Netherilu. V této době se totiž na Thultantharu narodil talentovaný muž, Telamont Tanthul.

 

Mladý Telamont začal studovat na Akademii magických studií na enklávě Eilenar, kterou teprve před 40 lety povznesl do vzduchu tehdy 22-letý, geniální Karsus. Už od počátku studií projevoval značný talent ve Stínové magii a velmi rychle začal být mezi studenty a profesory známý pouze jako Stín. Poté publikoval vědeckou práci, ve které odhalil existenci druhého, do té doby neznámého, odrazu Světa, Stínopádu. Tato práce na něj strhla pozornost celého Netherilu, kritika ji odmítla, mágové Netherilu ji označili za naprostý blábol, který narušuje jejich model sfér, a mladý Telamont Tanthul byl z Akademie vyhozen.

 

Některým netherským arcimágům, ale nestačil zákaz jeho teorií. Chtěli Stína mrtvého, a tak na něj najali několik nájemných vrahů. Tato nebývalá pozornost na mladého akademika stačila, aby si jej všiml vládce enklávy Eilenar, samotný Karsus. Toho Telamontovi teorie zaujaly, i on sám už úspěšně objevil a experimentoval s věcmi, které jiní a mnohem starší arcimágové považovali za nemožné či extrémně nebezpečné. A i on sám musel čelit špatně informovaným nájemným vrahům, kteří následně prchali před mocí Karsuse. Poskytl tedy Stínu laboratoř, velmi dobře chráněnou Karsovou magií, a dostatek nekonvenčních mágů a vědců, kteří pomohou s pokračováním výzkumu.

 

Výzkum trval 11 let, ale nakonec, s Karsovým požehnáním, byla vydána Stínova práce, "Stíny: Hmatatelná soudržnost beztvaré tělesnosti". Práce nejenže dokázala existenci Stínopádu, ale nijak nenarušila dosavadní model sfér. Teorie byla přijata, všechna kritika stažena. Karsova Akademie magických studií se navíc stala velmi oblíbenou poté, co bylo odhaleno, že zde Stín studoval. Oblíbenou zejména studenty s nekonvenčními a radikálními myšlenkami, jako má Karsus, jako má Stín.

 

O více než 200 let později, Telamont Tanthul, již není více Stínem, ale Lordem Stínem, arcimágem enklávy Thultanthar. Díky netherským lektvarům dlouhověkosti je i ve svém věku 255 let stále mužem v plné síle a jeho moc na sebe strhává příliš nepříjemné pozornosti. Jeho kontroverzní práce je sice už řadu let přijata, ale fakt, že je chytřejší než někteří, mnohem uznávanější, arcimágové, mu nikdy neodpustí. V jednom ze svých oblíbených hostinců se setkává s krásnou bardkou, Alasharou Crywinds z Xinlenalu, Ioulaumovi enklávy. Rychle mezi nimi vzplane vášeň, sblíží se a Lord Stín začne plánovat svatbu, jenže Alashara mu prozradí, že je nájemným vrahem a byla poslána arcimágem Grenwayem, aby Stína zabila za jeho práci o Stínopádu.

 

Protože ani jeden z nich není schopen připustit, že zabije toho druhého, vymyslí jiný plán. Nechají se tajně oddat samotným Karsusem a Telamont poté vytváří Stínopádský odraz sebe sama, zanechávajíc své původní tělo mrtvé. Stává se tak prvním Stínem, novou rasou lidí naplněných esencí Stínopádu. Následně Telamont vytváří dočasného magického dvojníka Alashary, kterou pošle se svým původním tělem oznámit úspěšnou vraždu Grenwayovi (který Alasharu zabije). Telamont s pravou Alasharou pak odchází žít do Stínopádu.

Během 25 let se Alashaře a Telamontovi narodilo 12 synů. A bylo by jich určitě mnohem více, kdyby druhý nejstarší syn, Rivalen Tanthul na přání samotného boha Vecny, nezabil svoji matku. Telamont nikdy nezjistil, že to udělal jeho vlastní syn, Vecna toto tajemství velmi dobře skryl, tak, jak to umí jen on sám.

 

Dalších 25 let nechal Telamont všechny své syny studovat v Netherské říši a zároveň je učil Stínové magii ve Stínopádu. Každý z nich byl velmi talentovaný a milovali Netheril stejně jako jejich otec. Když však z Netherské říše odešel Ioulaum a říši zachvátila panika, Lord Stín se rozhodl vyzkoušet na svoji enklávu mocné kouzlo, přesunout ji celou do Stínopádu i se všemi obyvateli. A povedlo se.

 

Původně měl být tento přesun jen rychlá zkouška, pro případ, že by měla netherská říše problémy. Válka s phaerimmy se totiž nevyvíjela dle představ. Mnoho arcimágů včetně Ioulauma kvůli této nepříjemnosti opouštělo Netheril do klidnějších míst. Telamont se tedy chtěl ihned s celým městem vrátit do Netherské říše, ale zjistil, že přesun ze Stínopádu je obtížnější. Trvalo to týdny než se mu povedlo vrátit enklávu do Světa středu. Ale netherskou říši již nenašel, jen trosky. Celé dny poletoval nad troskami říše hledajíc přeživší. Nenašli nikoho. Telamont předpokládal, že pád říše způsobili phaerimmové a toužil po pomstě, uvědomil si však, že jedno město na ně nestačí a navíc jsou teď pravděpodobně poslední netheřani. Stáhl se tedy zpátky do Stínopádu, aby doufal v den, kdy se vrátí a znovu obnoví Netherskou říši do původní krásy.

 

Tento den nenastal po více než 1 700 let. Během toho obyvatelé Thultantharu, teď spíše nazývaného Město Stínů nebo Stínová enkláva, přijali víru Vecny. Každodenně bojovali s nemrtvými děsy Stínopádu a každou další generací byly více a více ovlivněni Stínopádem. Vecna sice svým kněžím prozradil, co se stalo ten osudný den, kdy Karsus, nikoliv phaerimmové, zničil Netheril, ale Telamont se rozhodl tuto informaci sdílet pouze se šlechtickými rody.

 

A nakonec ten správný den na návrat do Světa středu nastal. Nejvyšší princ Telamont Tanthul svému lidu odhalil, že je tím Lordem Stínem z legend, tím Lordem Stínem, který byl Karsovým studentem a objevil Stínopád a jen předstíral svou smrt rukou Grenwayova vraha. A tímto svým odhalením svůj lid inspiroval ke znovu založení Netherské říše a vítězství.

 

Telamont Tanthul, starý více než dvě milénia, se vrátil na Faerun. Přestože Stíny žijí několikanásobně déle než běžní lidé, a Telamont si život prodlužoval ještě mocnou magií, začínal cítit, že jeho tělo slábne. A pro návrat Shadovaru na Faerun potřeboval být silnější než kdy dřív, změnil tedy své tělo na čistou stínovou magii. Shadovar se vrátil, Anauroch má znovu svého vládce.

"Budu poslední žijící věcí na této planetě, Brennusi, až všechno umře, já budu stále řvát do prázdnoty."

 

Všech dvanáct synů Telamonta Tanthula, Princů Stínů, se stalo mocnými muži. Nepřekonatelní mágové, stínoví čarodějové, válečníci a kněží Vecny. A mnoho z nich vynikalo i ve více, ne-li ve všech těchto disciplínách. Přesto i mezi nimi byl jeden, jehož moc byla ve srovnání s ostatními děsivě ohromná, Rivalen Tanthul.

 

Rivalen byl geniální mág a zároveň nejvyšší kněz Vecny. Byl něčím, co netheřani označovali jako theurg, mistr mystické i božské magie, který míchá magii Umění a Síly. Ačkoliv byl jeho otec oficiální vládce Shadovaru, Princ Rivalen byl jejich ikonou, jejich vůdcem. To on na základě svých předpovědí určil čas návratu Shadovaru na Faerun. A potom se postavil do čela všeho dění.

 

To on byl v první linii útoku na cormyrské město Tilverton, po němž z celého města zbyl jen kráter naplněný nepřirozenou temnotou. To on, společně se svým bratrem Brennusem, dobyl stát Sembii a vytvořil z něj jen loutkový stát Shadovaru. Díky svým úspěchům se stal exarchou Vecny a svou mocí tak překonal i svého otce, stal se jednou z nejmocnějších bytostí na světě. I samotného Mephistophela srazil na kolena a přivedl na enklávu, aby jej Telamont a Phorcys mohli spoutat.

 

Nebylo nic, co by Rivalena dokázalo zastavit a ostatní bratři k němu vzhlíželi jako k bohu. Alespoň do té doby, než Brennus, nejmladší z bratrů zjistil, že právě Rivalen zabil jejich matku. Několikrát poté Rivalenovi řekl, že jej za tento čin zabije, ale Rivalenovi byla tato výhružka jen k smíchu.

 

V době, kdy Tabra dokončila Ioulaumův rituál na zničení netherských enkláv byl Rivalen s Brennusem pod enklávou Sakkors, jedinou enklávou, která neměla Mythallar přesně dle Ioulaumova návrhu, protože jeho tvůrci, arcimágu Xolundovi, se ho podařilo vylepšit. Tato enkláva letěla nad ruinami hlavního města Sembie, Ordulinem, který už dříve Shadovar zničil, a i na ni zapůsobil Tabřin rituál a začala se řítit k zemi. 

 

Všech 15 000 obyvatel Sakkorsu se stihlo evakuovat. Pomalu padala k zemi, kde Brennus, držíc matčin náhrdelník ve své ruce, zezadu objal svého bratra. Pevně jej stiskl, zarývajíc své paže do Rivalenova masa. Poté se podíval na oblohu a svému bratrovi pošeptal do ucha, "pozvedli jsme Sakkors z moře, ty a já. A teď stojíme přímo pod ním, kam padá. Mysli na matku až budeš umírat, Rivalene. Byla nástrojem tvého pádu."

 

"Nedělej to Brennusi, nedělej to."

 

Brennus se usmál. Stíny vířily kolem něj. "Hotovo. Tvoje hořkost je pro mne sladká." A pak už byl slyšet jenom Rivalenův řev, než na něj spadla hora. Brennus se pouze usmíval.