Dalsi predel, dalsi scenar, nebo vzpominka. Nebo co to sakra je. Dex toho zacina mit dost. Zbroj zmizela, misto ni Leese a kamena kobka. Pest se zacina svirat zlosti. Radsi vyrazime na pruzkum.
Dolni patro, knihovna. Leese si cte, ja jsem cim dal frustrovanejsi z celeho tohohle nesmyslu. Vezmu nejtezsi a nejvetsi knihu co vidim a odchazim nahoru. Uchylne roucho na me vlaje, kdyz beru schody po trech. Prvni typek, co zameta, na mou otazku ohledne zbrojnice odpovi spatne. Dostane ranu knihou a jde k zemi. Stejne tak nejaky studentik a po nem dalsi. Posledni se ale neda a bojuje ve sve ubohe cele. Blesky mi olizuji kuzi a ja toho mam dost. Zacnu ho skrtit za odmenu. Drtim celou svou silou a zalibne pozoruju trepajici se nohy ve vzduchu. Prudusnice se svira, tep klesa na 60 na 90, oci se pouli a zvysuje se poceni. Mozek se odkyslicuje, cevky se hrouti a aorta je pevne sevrena. Nasleduje bezvedomi. Lekarske znalosti mi dovoluji si jeho smrt plne vychutnat. Jeho telo se hrouti na zem, kde mu jeste zlomim vaz. Leese ma nejakou blbou poznamku. Divoce se na nej podivam a pak knihou nekolikrat jeste prastim mrtvolu do hlavy. Meli bychom jit, prohlasi a tak jeste chtive dupnu na hlavu Sitha. Jeho krev mi ohodi roucho a mozek se od steny odrazi i na tvar. Jsem spokojeny a krute se tesim na dalsi obet. Vychazime na chodbu.
Tihle tri nemaji nadani pro znalosti, nemaji respekt ke zakrvacene knize v mych rukach. Jejich vedouci mi rekne "jdi mi z cesty". Nejdu. Podivam se na Leese, ktery se je pokusi zastrasit a pak vyrazim sam dopredu. Srazim se se Zabrakem, jejich velitelem. A pak to jde raz na raz. Sice uz vychladam a mel bych tendenci to brat o neco rozumeji, ale situace se plne vyostri. Oslehnou me blesky a pak me Sith priskrti. Silou vule ale dokazu priskrceni prekonat a alespon na chvili nevnimat. Spoustim zblizka plnou automatickou davku do jeho atletickeho tela. Skube se, jak proudy energie meni jeho tkan na cerny skvarek. Leese me popohani, at ho dodelam. Prst drzi spoust, pazba kope a jeste nez se mi zatmi pred ocima z nedostatku kysliku, jeho telo pada k zemi. Prazdny zasobnik ani nestihne zarachotit na zemi, kdyz se vse zase zrestartuje.
Rak Dol asi neco podelala, rikam. Leese prikyvuje, tak ji jdeme radsi podruhe hledat rovnou. Zabraka s jeho kamarady tentokrat nezabijim, jenom je sleduju, abych vedel, kde bydli. Zabiju ho az najdu Rak Dol. Tu potkame na ceste ze strechy. Pry je tedka Sith, nejaky rozhozeny z vrazdy jineho Sitha pri duelu. A ma nejspis sejmout toho blba, co jsem predtim sejmul ja. Rikam ji "tak to nebude tak tezke". Ale musi pry ho sejmout v nejakem duelu, pravidla, sem, pravidla tam a na muj navrh, ze ho podriznem ve spanku vrti hlavou. Pchh... Nejak vymekla...
Cvicne mece, toxin z brouka co omracuje. Na Leesovi funguje a ochrnuje mu paze. Krute se usklibnu, ale pak ho zkusim vylecit. Lek diky tomu mam. Pak pracuju jeste nekolik hodin na metabolickem urychlovaci toho jedu, stejne jako trvalejsim protijedu pro Rak Dol. Jestli s nim musi bojovat tim mecem, co je toxinem napusteny, muze mit alespon vyhodu. Zbytek noci travim vyrobou nove zbroje pro me. Vyrazne me to uklidni a stabilizuje. Neuvedomoval jsem si, jak jsem se na sve zbroji stal zavisly. Pripadam si bez ni ubohy, neschopny, omezeny.
Konecne boj. Musky, ktere jsem s Leesem pripravil dodaji do tela Zabraka metabolicky urychlovac. Rak Dol ma v tele jiz radnou davku protijedu a tak zbyva jen, aby se do blba trefila. Premyslim, ze mu Silou podrazim nohy, aby to mela snazsi, ale spokojim se zatim jen s dobnutim od musky. Jako vystrel z pistole se zareje centimetr pod kuzi, az to Sitha vyvede z miry. Rak Dol nevaha a zasahuje ho svym mecem. Zabrak se snazi o odvetu, ale jak urychlovac, tak jed jiz odvadi svou praci. Jeho pokusy jsou chabe a Rak Dol razne konci souboj. Mecem ho uderi do tvare tak silne, az se jeji drevena zbran skoro znici. Zabrak s prerazenym nosem, tvari napuchujici od jedu a otresem mozku jde k zemi.
Dalsi predel, dalsi misto. Tentokrat nudne skalnate poustni udoli. Pry na Koribanu. Mam celou svou vybavu, mam radost. Spokojene zmoulam v puse doutnik a citim se dobre. Rak Dol ma najit nejakou odpoved na nejaky rozdil mezi Sithy ted v minulosti s tim, jaci Sithi byli v jeste vetsi minulosti. To je ale ptakovina... Prolezeme prazdne hrobky Sithu a nudu prerusi kratka bitka s mistni zvirenou. Sejmu jich vetsinu a posledniho jeste vyprovodim davkou z kulometu. Ohlednu se a prekvapene vidim, ze Rak Dol je osklive potrhana. Nema totiz zbroj. Prekvapive to Leese ustal lepe nez ona, coz me fascinuje. Na druhou stranu, stal jsem kousek od Leese a zabijel prednostne ty potvory, co sly na nej. Ale i tak...
Rak Dol se sve zdravi rozhodne vyresit razne. Rekne Leesovi, at ji postreli. To je ale volovina. Ja vim, ze se to da Silou absorbovat, ale nemusi to vyjit! Vzdyt tu mam medpacky a vubec... Ach jo... Nastesti se Leese netrefi. Cha! Stoji pred ni a netrefi se! No jasne, Rak Dol ma lightsaber a tak nejak automaticky jim machla po te strele, ale... Asi ma vic rozumu nez ona a schvalne vypalil vedle. Rak Dol si to ale nerozmysli a proste k nemu natahne ruku a rika, at ji do ni streli. Leese se zasklebi a vystreli. Rak Dol vresti bolesti, ma na ruce dost osklivou spaleninu od blastru a upada do soku. U svateho Yody, to je ale bantha... Povzdechnu si a dojdu k ni. Kratke pohlazeni ode me, pri kterem plne procitim mou starostlivost, pratelstvi a naklonost k ni. Jeji rany se ji zaceli. Jako jeji pritel na ni davam pozor, ale zda se, ze predani zivotni energie ji vyrovnalo a vytahlo ze zacinajiciho soku. Jdeme dal.
Diskutujeme a nakonec po projiti vsech hrobek a asi ctyr hodinach odchazime.
Strih. Jsem ve space transportu, prede mnou banda sithskych stihacek, co sviti cervene a spolu s dvema dalsima transportama letime na ne. Mam na sobe jedijske hadry, misto armoru. U kanclere skakavyho, to si ani neoblecou jump suitu ve vesmiru? To jsou ale paka. Sejmu asi polovinu stihacek, kdyz si uvedomim, ze nevim, kde je Rak Dol. Tak volam do komlinku "Hej, kde ste kdo, tady je Dex, odpovezte!". Rak Dol breci na komplinku, ze je zase v rozstrilene lodi. Ale dohajzlu, to musi byt ta stihacka, co jsem prave ustrelil leve kridlo a toci se nekontrolovane za mou lodi. "Jee, promin!" hlasim a sestreluju radsi jine stihacky. Kdo vi, kde kdo vlastne zase sedi. To me mohlo taky vcas napadnout. Ach jo. Nastesti ale Rak Dol sedi v jine lodi, v jednom z tech dvou transportu, co ma taky namale. Trousi atmosferu, hori a jako obvykle je na tom nejhur ze vsech. Leese je v dalsim transportu a hraje si na honenou s nekolika svymi stihackami. Sestrelim proto jednu z tech, co otravuji Rak Dol, ale pak se na mne zbytek vrhne tak, ze nemam cas ji dal pomahat.
Kdyz slysim "A sakra" a zmizi tecka predstavujici transport Rak Dol je jasne, ze zase neco rozbila. Nemam cas se ji venovat a tak krosim palbou pri masivnich uhybnych manevrech meho pilota cokoliv, co vzdalene pripomina nepritele. Leese mezitim dokuje s Rak Dol, asi aby ji osvobodil ze zajeti vakua. Pak ale ten Rak Dolin zniceny transport naskakuje a prekvapive se rozleta smerem k planete. Kruci, on opravil lod, ve ktere je dira, pulka motoru vykukuje do vesmiru a dychat se tam daji jenom horici vypary? Heh...
Pristavame, nejaky Jedi, nejaky Sith, pry past, chci sejmout Sitha, ale nemam k tomu prostor, sejme ho ten Jedi. Husty! Pak se jde obetovat s nejakymi dobrovolniky. To je ale frajer. Na hlavu, ale frajer.
Blik. Zlute podsvicene oko, hadicka, pach desinfekce. Odstrcim rukou hlavu droida a koukam se do stropniho osvetleni. Zvedam se namahave, stejne jako ostatni. Drzime se v kruhu za ruce a vedle nas je Zora, co medituje. Vypada to, ze jsme venku ze snu. Nebo ne? Jak to poznam? Propadam panice. Zora mezitim vysvetluje, co se delo. Neco o tom, ze Sila, kruh, propojeni a tim vyhra. Nebo co. Sbiram se a vidim, ze i ten Jedi a jeden z jeho chlapu jsou zachraneni. Pry jsme byli tri dny pryc. Rukou si prejedu pres strniste a jdu ven. Chladny suchy vzduch me oviva. Zachmurene se divam na svou ruku. Je slaba. Predlokti kryje ma tezka zbroj, sundane rukavice jsou nekde v lodi. Divam se na oblohu. Vsechno je takove neuveritelne, citim se slaby. Prsty se pomalu sevrou v pest, zily nabehnou namahou. Pomalu se poustim do katy. Pohyby jsou pomale, ale plynule. Mysl se zacina opet soustredit, jak telo vedou naucene kroky. Na okraji rokle se zastavim a zadivam se do dalky. Na predlokti to cvakne a ja uchopim svuj lightsaber obema rukama. Zazehnu ostri a sklonim k nemu hlavu. Citim zar, i moc a Silu mece a krystalu v nem. Rezonuje mnou. I tak si ale nejsem sebou jisty. Mozna uz nikdy nebudu.
O nekolik hodin pozdeji, fregata specialni jednotky Adry, Adra.
Pohled proleta prazdnymi chodbami a ztlumenym osvetlenim. Na lodi je nocni cas. Tlumene udery do boxovaciho pytle, pohyb bosych nohou na zinence.
Dex dre a oproti minulym mesicum je to poprve, co tak cvici bez zbroje. Bez jejiho pohodlneho objeti, posilovacu a prehledoveho displeje. Kdyz se pohled priblizi k jeho odhodlane tvari, je slyset jak si pro sebe mezi namahavymi vydechy drmoli. "Bez zbroje.. to zvladnu... je to jen... zavislost... Cas... to zmenit...". Preslapne a silne uderi do pytle.
"Zbrani je ma mysl... zbroji je muj klan..." mandalorianska prisaha pokracuje doprovazena busenim pesti, ktere se rozlehaji v ztemnelem tichu lodi...