A pro Tondu lehke outro...
Když se skupina vyhrabala z trosek a shlédla znetvořený obličej posledního Dread Mastera, vydala se zpět za ostatními. Letecká bitva ustala, když se transportéry bez dalšího manévrování nechaly volně sestřelovat a vyplynula otázka, kdo je pilot záhadné stíhačky, která dread masterské lodě pomohla sestřelit.
Ženský hlas, nejasná identifikace, vysílá se doprovod stíhaček, co jí dovedou na přistání u fregaty. Mezitím proběhne základní ošetření a jsou vyslány týmy, které sbírají nyní už jen pološílené vojáky, kteří se vymanili z vlivu Dread Mastera.
Z lodě vylézá velmi pohledná mladá žena. Zelená kůže jí dává exotický nádech a Dex jen pronese "A doprdele". Leese se na něj pátravě podívá a pak se na ní sám zadívá. Překvapivě se ani nezakucká u čerstvého šálku kávy. Bere to s klidem.
Savanna, přesně takhle vypadala Savanna. Tedy, kromě toho úšklebku a jisté nadřazenosti v očích. V těchto se zračí spíš upřímný zájem a možná i jisté zmatení.
Dex pevně sevře rotačák, nasadí helmu a čeká na pokyn k palbě. Leese se vyptává, ale pokyn nedává. Dex sundavá helmu a zapaluje si doutník. Přes namodralý dým je vidět jeho pomalu rostoucí úšklebek. Jsme taková rodina, klan. Přijímáme bezdomovce a vyhoštěnce odkudkoliv. Marnshara, Syldra, nově Ashoka, jestli s námi bude chtít zústat a teď tahle. Potřese hlavou, sakra, přeslechl jsem jméno zelené a Marnshara do mě něco hučí. Pousměju se, kódové označení naší letky je Zelená, že by to byla náhoda? Heh, těžko...
Leese řeší jakési freony a nařizuje jí mít na sobě neustále leteckou kombinézu včetně helmy. Škoda, mlstně se olízne Dex, taková pěkná holka by se pod tím neforemným hábitem neměla schovávat...
Kolektoři dozajistí planetu a překvapivě se Likkit nabízí, že zůstane a zapracuje na jejím očištění v Síle. Fíha... Bránit mu nebudu, ale je to škoda, zvykl jsem si na toho mrňouse. A je s ním sranda. Potřeseme si rukou a říkám, že se na něj přijedu podívat. Myslím to vážně, záleží mi na něm. sice si možná s ostatními tolik nesednul, ale... Hmm, asi jsem měkota, asi mi ta rodina a klan zkrátka přirůstá k srdci, a když někdo potřebuje domov, rád mu ho nabídnu. A pak mi schází, když odchází.
Fregata ladně prořezává žluté mraky kolem Oriconu a stoupá z této prokleté planety. Na zemi zůstává Likkit s Kolektory. Vypadá vyrovnaně. Jestli to někdo zvládne tady otočit, tak je to on...
Oslava na Novém Alderaanu, Rak Dol se zase někam vytrácí, opravy, léčení, doplnění části výbavy a zase na cestu. Na palubě máme i dva vyslance z Nové republiky - vezmeme je na Alderaan, aby mohli své rodiny informovat. Tolik času uběhlo, chápu jak důležité pro jejich rodiny je odhalit starou kolonizační výpravu a navázat zpřetrhané vazby. Myslím na Likkita, na Maru, na Devítku, na Čáru, na Kytku, na Karabinu a seznam jde dál... Loď je prázdná, chodby ztichlé. Ztratili jsme v bojích skoro dvě stě lidí. Těžká rána. Udělali jsme hodně pro galaxii, možná zachránili spoustu dalších životů.
Pohled z okna nabídne deformované světlo hvězd v hyperprostoru. Tam venku, tam venku mohou normální lidé dál žít svůj život, ve svých rodinách, ve svých klanech a městech.
Na pancéřované rameno se položí pěstěná ruka. Otáčím se a vidím Leese, přišla mu nová zpráva z dlouho vydržovaného zdroje. Usměju se, moje rodina je tady, stále ještě se mnou mezi nekonečnými hvězdami...