Mistni o Ilare neslyseli. Navic nas nezadali o pomoc. K tomu je tu jakysi gungan, zrejme z te planety Naboo. Zvlastni vyslanec, nebo co, proste pohlavar ze senatu. Schvalne, jestli se mu Leese bude vtirat a zkusi ho ziskat jako kontakt. Chmm... Jako prvni vec chci vylozit Rak Dol u samanu, aby si uzila dovolenou. Netvari se uplne nadsene, nechapu proc, vzdyt je to cas na oddych. Asi to bude spolecnosti. No, par odvaru z korinku nemuze uskodit.
Samani o Ilare take nevi, navic je nejaky problem s utokem na skolu v prirode skrze Silu. Vydame se tedy i tam hledat stopy. Preci jen na planete bude nejspis nekolik pozustatku z posledni mise. Ti vyznavaci temne strany Sily... Hmm, zamyslim se a ponorim se do Sily. Zivouci energie proudi skrze mne, je obzvlaste silna v bazinach, kde sidli mistni samani. Jiskrici a zivouci obraz naplneny paprsky slunce potemni smerem na vychod. Pohori. Zly vyraz, zhnouci oci. Nenavist. Ta divka! Mala divka, kterou jsme chytili, kdyz jsme se snazili planetu ocistit. Ale utekla. A ted se tam skryva?
Ostatni si chteji prohlednout chram Jediu, ktery tu byl kdo vi jak dlouho, ale az nyni jej zase pouzivaji. Na jednom z obrazu je zena s kopim, I tvorici na vrcholku nejspis nebude cislo jedna, jak se snazim ostatnim vysvetlit. Marnshara hleda tajny pruchod skrz, ale nikam to nevede. Tak to asi nebude ono. Ale Sila ke mne promlouva a skrze ni i Ilara - jedijka ze stare doby. Pry se vratila "domu" a je rada, ze je zase tady. Coze? Jak se vratila?
Likkit medituje take a nachazi stopu na vychod, v pohori. Ve stejnem pohori, jake se objevilo me, kdyz jsem videl tu divku. Dalsi kroky tedy povedou tam, ale nejdrive se chci podivat na misto te skoly v prirode. Predpokladam, ze budou s tou divkou spojeny a bude lepsi mit informace i odtamtud. Ke konfrontaci stejne dojde a bude lepsi byt poradne pripraven.
Prekvapeni. Varovna palba a nas speeder jde na pristani. Misto skoly v prirode a chaticek ted obsahuje vojensky tabor a protileteckou baterii. Nijak zvlast se nedivim a jsem jen pripraven se branit. A Leese. Je z cele skupinky nejvice zranitelny a oproti ostatnim by soustrednou palbu nepratel nevydrzel nijak dlouho. Tvarim se sebevedome a davam na odiv svou vybavu i zbroj. Nastesti to zabira a berou me jako hlavni osobu. To je dobre. S respektem nas odvedou k veliteli. Legat, velitel 5. legie! A clovek k tomu, i kdyz ostatni vojaci vypadaji, no, divne. Vyjedname s nim informacni vymenu a mir. Rekne nam toho dost, Vzpominka na Ilaru je lod, fregata, kterou ukradli na jejich planete a dovezli sem. Zpusobila to ta divka, co je v nedalekem pohori a stejne tak ten masakr tady. Dohodneme se, ze divku dovedeme zpatky k nim, aby si ji mohli vyslechnout.
Bavime se mandalorianstinou, prekvapive jsou to nejaci potomci puvodnich mandalorianu, ktere zahnali na okraj spolu s populaci posledni dobyte planety. Tam vytvorili novou civilizaci na vojenske kulture zalozenou. Hezke. Respekt, vojenske schopnosti, mam z toho dobry dojem. Akorat nejak nesnasi jedie. Proto, ze jim naklepali naposled, rikam si, ale je z toho citit neco vic. Dokonce maji nejaky detektor na Silu. Fiha! Ze by nejakeho force usera?
Odletame do pohori. Najit ji neni tezke. Pristavame a ona utoci. Bez rozmyslu, bez konceptu, primo na me nabiha. Je drobna v porovnani s tezkou zbroji, jeji mec se sice zivem hnevem cervene leskne, ale hlavni zbrani je jeji samotna nenavist. Siri kolem sebe temnou stranu Sily a snazi se s ni znicit vse v dosahu. Jen co ke me dobehne, napor dr zintezivni a opre se do me. Citim, jak se probiji mou mentalni ochranou a snazi se zakousnout do meho tela. Zbroj ale nastupuje a zasoby medikamentu se uvolnuji do obehu. Klidni rozbourene hormony, snizuji mnozstvi adrenalinu. Vrozena odolnost spolu s technologii dopomahaji tam, kde sila vule nestaci. Zbroj je se mnou jiz skoro srostla a instiktivne ji vyuzivam naplno. Mozna i tak, jak Leese nikdy nepredpokladal. Tlumici pole, posltrovani, stejne jako tezke platy a bojova vyzbroj. Vse perfektne k dispozici a na svem miste. To me uklidnuje a roztacejici se rotacni blaster take. Jeho huceni prehlusi jeji nenavistny vykrik, kdyz pozveda mec k utoku. Neresim jej tak moc. Zbroj je odolna a navic jsem zformoval kolem sebe barieru ze Sily, ktera jeji ranu rozlozi do cele plochy tak, ze nebude mit valny efekt. Rana ale nikdy neprijde. Likkit, ktery se bleskove a neslysne presunul za ni ji jednou ranou uzemni. Je slyset hlasite cvaknuti, jak ji zuby o sebe narazi a pak jen zuchnuti bezvladneho tela.
Vyjednavame. Porazil jsem ji, jsem tudiz mocnejsi, nez ona. Navic na me nefungovalo, co ji ucil jeji mistr. Jeji mistr! Pry je z te planety, odkud ukradla fregatu! A ted tu na me mela cekat jako zkouska! To se tam asi budeme muset vydat. Davam ji druhou sanci. Sanci, aby se odvratila od Temne strany Sily. Stejne jako jsem ji nabidl Rak Dol. Musi mit moznost se rozhodnout, vzdyt nezna od mala nic jineho. Jako my, kloni. Jsme vycviceni jednim smerem, nepouzitelni pro normalni zivot. Ale nemusi to tak byt. Je na ni, jestli chce prekonat sve naprogramovani. Na me je poskytnout ji prilezitost a vedeni. To ale bude muset pockat. Zaridim ji lekce u samanu a snazim se ji namotivovat.
Debata konci tim, ze pokud zabiju jejiho mistra, dokazu ji tim, ze jsem lepsi a bude se ucit ode me. Stejne mi leze krkem ten jeji mistr, takze ho odstranim rad. Lepsi ale bude, kdyz se o nej postaraji jeho vlastni lide. Preci jen jim neco ukradl...
Odletame na okraj galaxie na neznamou planetu, abychom se utkali s mistnim temnym panem. Az po priletu zjistujeme, ze nejspis nebude jen jeden a ze na planete, ktera se tak brani force userum jich je vlastne docela dost... A hlavne, vsichni at uz vedome, ci ne, uctivaji temnou stranu Sily... To bude stat hodne prace to predelat... Ostatni chteji postupovat uvazlive, ja chci tu lez, ze tu nejsou force useri prolomit a ukazat vse mistnim. Ale uvidime, den jeste nekonci a my musime nejdrive najit Vzpominku Ilary a s ni mistra jedne divciny, ktera dostane druhou sanci, i kdyby to melo stat jejiho byvaleho mistra zivot...