Blizi se planovana chvile, Leese vola Savane. Ma nejaky plan, jak se k ni vemluvit. Ale nejak to nezabira. Nejen ze nejdriv ceka na prepojeni hovoru, tak to pak s ni uplne nezkouli a nedohodne se. Rikam si, ze mu skocim do hovoru a pozvu ji na kafe! Urcite by neodolala a byl by prostor si i v klidu promluvit. Na druhou stranu chci byt na miste, kde se ten hajzlik hacker schovava, kor jestli ji jeste navic vydira... Chci aby me videl a byl jsem u toho, kdyz mu zatnem tipec.
Nakonec to proste rozjedeme. Mame pripravene nahradni papiry pro vznasedlo, papiry pro odlet z planety a tak vubec snad i podchyceno nekolik alternativ k uteku. Prijenhorsim vtipkuju, ze Rak Dol zajme ty fregaty na orbite. Odsouhlasi to, jen pry potrebuje dostat pobliz. Rikam si, jestli dokazu Rak Dol dostat kopem do zadku az na orbitu. Leese jenom zavrci. Vypada na to, ze by ji tam zvladl dostat sam...
Blizime se k mistu jeji chaty. Bilo, snih. Se vznasedlem jsme se snazili nepozorovane plizit. Pilotuje Leese. Vzal si pokrocily vycvik v pilotazi a je videt, ze mu ty dva mesice treninku jdou k duhu. Proletli jsme snehovou bouri, jak kdyby se nechumelilo. Premyslim nad planem vysadku. Leese je relativne krehky. A pilot. Ja chci jednoho cloveka vzadu u te chaty, aby kryl pripadny unik, zatimco zbytek pristane vpredu. Po chvilce premysleni to budu ja. Muj jetpack mi dava obrovskou vyhodu. Rak Dol se sice neco podobneho naucila od Jediu, takze umi behat a skakat pomoci Sily az neuveritelne, ale ja i tak sedim vzadu jako podpora, takze co. Kilometr od chaty a blizime se. Leese zpomaluje. 50 km v hodine je paradni rychlost. Ne jako pri vycviku kdy nas vyhazovali v rychlosti kolem 300. To vam pak vzduch vrazi facku jak rancor.
Vyskakuju. Na zemi je nekolik malych vyvysenin. Pristavam lehce od jedne. Vsimnu si ale, ze jsou obydlene. Zrejme strelci. Menim namer, pridavat silu repulsoru a s jemnym krupnutim dosedam na povrch jedne z kupoli. Okamzite zapinam svetelny mec a protinam s nim kovovu kupoli. Ostatni kupole, nyni jiz vime, ze jsou to strelecke bunkry, zahajuji palbu. Moc na ne nehledim a venuju se praci. Tohle musi zbroj vydrzet. A taky ze jo. Nekolik narazu ma tendenci me vyvest z rovnovahy, ale vnitrni gyro a me svaly to hrave kompenzuji. Zbroj bez potizi vydrzela serii strel a ja se mezitim propadam spolu s vyrezanym kruhem dovnitr bunkru. Je to male zarizeni. Jen par metru v prumeru. Dva chlapi na me uzasle hledi a namiri pusky. Svetelny mec, hroziva zbroj a me zabruceni, ze je cas se vzdat. Zahazuji pusky a nechaji se uspat stunovaci pistoli. Prorezavam si cestu dal. Dostanu se az doprostred mezi bunkry. Mistnost je to velika a vypada jako silo. Nahore budou urcite oteviraci vrata. Nejspis hangar, nebo tak neco. Z ochozu po me zacnou strilet mistni. Vypadaji na nejake strazne, zoldaky. Maji jednotnou uniformu, nic ale, co by pripominalo Sepky.
Leese se me mezitim pta, jak to vypada. Uz taky pristali. Rak Dol si hraje na otvirak konzerv a likviduje bunkry. Rikam, ze dobre, ale at maknou. S tim vykropim tahlou kratkou davkou obe dve skupiny. Par jich padne k zemi, zraneni, ci mrtvi. Houknu na zbytek, ze je na case se vzdat. Poslechnou a zahodi zbrane. Kdyz behem deseti vterin vyridim polovinu z nich a oni mi nic neudelaji, verim, ze to ma osklivy dopad na moralku. A chlapi, co tohle delaji jen pro prachy nebudou nikdy bojovat do konce. Usklibnu se, to je rozdil mezi mandaloriany a ostatnimi, my vime, proc a za co bojujeme..
Pokracuju dal. Svou cestu vyznacim velkym krizem na zdi. Prosekavam se dvermi, likviduji jeden bezpecnosti post za druhym. Automaticke vezicky po me strili o sto sest a me konecne napada, ze bych mohl aplikovat, co me Rak Dol naucila. To povolani Sily k tomu, aby odrazila cast smrtonosne energie, co se na me riti. Dorazim pak uz bez problemu do hangaru. Dve stihacky, space transport. Nadhera. Pro jistotu na kazdy pripevnim detonite. Jak se mi nebude neco zdat, odstrelim jim kokpity. Komukoliv pak bude neprijemne foukat do obliceje. Ne-li hur.
Jdu zkoumat dalsi chodbu. Ostatni nasli par vedcu, nejakou kantinu a kasarny. Nechavaji je byt a hledaji dal. Ja pokracuju kupredu posledni chodbou. Ta me dovede k jakymsi prazdnym mistnostem a pak na lavku k nejakemu kontrolnimu centru, ci co. Mezitim ale slysim odpocitavani a ze rozmrazuji vzorek A. To je banda lidi. Sakra o co tu jde? Jsou sice pohyblivi, ale vypadaji divoce. Cast se po me dokonce sape! Sakra! Mluvim na ne, ale nic. Nemam cas to resit a kdyz zacnou vrcet a vylozene to vypada, ze chteji jit po me, hodim jim tam granat. Rozcakla tela se ale nekonaji. Sakra, ti maji ale vydrz! Co to tady s lidma delali? Pospicham dal. Otevru si dvere do kontrolni mistnosti, kdyz na obrazovkam vidim, ze se tihle lide tahnou smerem k Rak Dol a Leesovi. Houknu na ne a uz je vidim, jak miri do hangaru. Mezitim se uz rozmrazuje vzorek C. Laboranti v mistnosti to vypnout nemohou, to pry z laboratori. Blbci! To se ale uz na me zene nejaka skupina tech rozmrazenych. Par slov nezabira, tak je rovnou vykropim. Mezitim se mi podari jemnym naznakem, ze muzu stat taky stranou, presvedcit mistni, aby mi pomahali. Celkem zrucne se vyhybam jejich utokum. Je videt, ze maji vycvik. Nejaci mistni drsnaci, nejspis. Ale proc jsou tady? O co jde? Moc premyslim a malem me to stalo zivot. Nechal jsem se vyvest z rovnovahy a kdyz jsem se otacel, tak mi mrazik trhnul hlavou. Skoro mi zlomil vaz a to i presto, ze mam zbroj. Osklive to zabolelo, ale svaly jsem zatnul vcas. Odstrcim ho od sebe pomoci hydrauliky zbroje a nacpu mu hlavne rotacaku do bricha, kdyz se zase priblizi. Pet ran mu pretne pater a vetsinu trupu. S vlhkym cvachtnutim zbytek dopada na podlahu. Predposledni priserak je nejaky starec. Neprilis schopny cehokoliv. Tak ho neresim a mam ho spis jako stit proti poslednimu. Pokropim ho, ale on mi vytrhne z ruky starce a sam se zene dopredu. Nehodlam to riskovat. Jeho cerveny plast rika, ze bude nejaky lepsi. Navic mu zacnou rude zhnout ruce. To mu dali fusni rezaky do nich? Co to sakra je? Radsi necekam, privolam si Silu a s jeji pomoci jej zvednu z podlahy. Drti ho mucive sevreni, lapa po dechu, krouti se. Ruce mu stale sviti. Citim z nej dotyk temne strany Sily. Plne se soustredim a zesiluji stisk. Parkrat se po me jeste ozene svyma zhavyma rukama, nezli mu skubnutim zlomim vaz. Sesype se na zem. Kolem me proletne par vystrelu a srazi k zemi starce, co zustal jako posledni. Fajn, zapojili se taky a ma smysl jim pomoci. Kdo se o sebe nechce starat, jako ten posledni schouleny v rohu, dela jen maso na krmeni tehle stvur...