Lotrando: 3d6 ale není o uzamčení v průměru - je to o tom, že můžeš mnohem spolehlivěji odhadnout, jestli to spadá do oblasti tvého běžného výkonu na dané úrovni schopnosti nebo ne. U 1d20 se tohle musí řešit pomocí "take 10" pravidla - ale co tam, kde take 10 nesmíš použít? Tam nemáš zastání a rozptyl je šílený.
Příklad - mistr oboru by měl běžně zvládat DC 20 aniž by měl sponzora, tým masérů, špičkovou výbavu, doping apod. Zvládnout to musí i za zcela obyčejných podmínek se zcela běžnou výbavou. Jaký skill potřebuje mistr d20 a mistr 3d6 na to, aby v 95% případů těch 20 dal? Odpověď - mistr d20 musí mít skill 18 a tedy i s vlastností namaxovanou a při každé příležitosti zvyšovanou musí být na levelu 9 a výše. Mistr 3d6 dá 20 dohromady s tou samou spolehlivostí i se skillem 14 a tedy už na páté úrovni. Ano, jeho minimálni hodnota je o 2 vyšší než u mistra d20, ovšem také i jeho maximální, ale pořád to není vysvětlení čtyřbodového rozdílu. Osobně si raději zajdu za mistrem 3d6, bude zřetelně levnější a spolehlivější :-).
Nebo jinak - naši mistři v lezli po podzemí a honila je žravá Blátotlačka z Traalu vysazená zákeřným mágem. Ručník neměli ani jeden, ztratili je na plážích Santraginu. Oba měli skill ve skoku 5, což jim mělo dle ujištění jejich tělocvikáře na přeskok dvoumetrové jámy plné škorpionů stačit. Jenže ty jámy byly hned čtyři, a Blátotlačka jim skoro dýchala na paty. První tři dali hravě, ale přes poslední se dostal jen mistr 3d6. Když se pak ptal gurua, jak se to mohlo stát, dostalo se mu odpovědi, že to touha po častějších extrémních výkonech zabila jeho přítele - protože tak jako mohl mistr d20 skočit ve třech případech z deseti do dálky, na jakou se mistr 3d6 zmohl jen v jednom případě z dvaceti, pokud vůbec, tak zas naopak v jednom případě ze čtyřech prostě nedoskočil ani ty pitomé dva metry, což se mistru 3d6 stalo tak jednou z dvaceti skoků, pokud vůbec, tedy opravdu náhodou. Mistr 3d6 jen smutně pokýval hlavou a šel truchlit.
Mistr něčeho se dle mého nepozná v tom, že za ideálních podmínek s velkým štěstím dá ohromující výkon, ale že je schopen téměř vždy podat nadprůměrné nebo výjimečné výkony a prostě nezávisí na sponzorovi a štěstí. Mistr střelec nasází z deseti ran všechny do kolečka o průměru pět centimetrů i z celkem velké vzdálenosti a to i s vyrušováním a zásah mu ulítne jen náhodou. Střelec podle d20 ulítne nejméně dvakrát až třikrát v každé sérii ran. Kdo z nich je spíš průměrný? První se cvičením bude zpřesňovat až na úroveň, kdy chybovat téměř nebude. Tomu druhému prostě rozptyl zůstane navěky, i přes občasný šťastný zásah. Tolik ke 3d6. Není to o simulaci, ale o spolehlivosti generovaných hodnot, o stabilitě výkonů. I ve hře by podle mne náhoda měla zůstat skutečnou náhodou. V DnD máme právě proto různé úpravy a berličky, abychom tu bezbřehou nahodilost mohli snížit tam, kde úspěch nebo neúspěch nahodilý být nemá. A dle mého mít každý čtvrtý pokus neúspěšný prostě moc hrdinské a cool nebývá. Lineární pravděpodobnost je dobrá tam, kde musíte občas dát téměř nemožné výkony za hranicí svých vlastních schopností, tedy na začátku hrdinské kariéry. Tam se standardně počítá s neúspěchem. Ale jakmile je vaše postava protřelý dobrodruh a vyčnívá nad průměr? To vám začne lineární pravděpodobnost vadit, protože vaši postavu sráží. Co je to za profíka a eso, když tak často chybuje a jeho výkony lítají mezi nedlidskými a katastrofou?
Ano, v d20 záleží na hozené hodnotě. Třeba namátkou u skoku, šplhu, rovnováhy a dalších na hozené hodnotě záleží občas i život. Hod tedy není jen bezrozměrný určovatel úspěch-neúspěch.
Omlouvám se za délku. Příspěvek jsem raději zkrátil na méně než polovinu :-). V sumě mi d20 až tak nevadí, to bych to nehrál, ale rozhodně ho nepovažuji za ideální.