Já se v tomhle musim postavit na stranu Lotranda. Pravidla jsou postavena tak, aby konflikty něco řešily a hru posunovaly.
Příklad - plýžíte se k táboru úspěch dostanete se tam nepozorovaně / neúspěch budete přepadeni - což se stalo druhou hru.
Stejně je potřeba pohlížet na jednání. Pokud pujde jen o rozhovor jako s otcem ztracené dívky není třeba nic házet, ani dělat vízvu - rozhovor neposouvá příběh, je pro hráče informativní, zadává úkol.
Ale pokud hráči vyslíchají spoutaného druida je třeba udělat výzvu a hned na začátku stanovit podmínky. Stane se to a to, když neuspějete, bude to ta a to. Obtížnost je tolik na tolik, hlavní vlastnosti jsou tyhle...
Je moje chyba že jsem to tak nepostavil. Na příště musím být důslednější. Každopádně jde o pravidla a je potřeba se jich v tomto držet. Budu v tohle muset být důsledný.
Pravidla by neměli omezovat, ale měli by touto formou zajisťovat fakt, že nikomu nebude nadržováno a nikdo se nebude cítit ustrčet a hlavně každý bude platný.
K žebračce - proč by žebračka nemohla to věc znát? Bude-li to hráčem během té výzvy kreativně popsáno může to tak být. Proč by to tak nemohlo být, pokud to posune příběh zajímavým směrem. Já plánoval pátrání po Alexu Trazovy na později, ale vy jste popsali výzvu a já do toho šel - a přivedl vás na stopu "pouhý prodavač listin" - bylo to logické a pátrání to posunulo. K čemu by bylo kdybych řekl - ta informace ve městě není až bude čas řeknu - podle mě k ničemu.
Slimáčí řeč neznám, tu budeme muset oželet. :)