To je právě to smutné, že se NPC dělí na čistokrevné padouchy, fanatiky a dobráky. A stejně radikální je i přístup k nim. Jsi dobrý? Žiješ. Nejsi? Žereš hlínu. A navíc se divíte, že to Ruu nevidí stejně. Nevidí a vidět tak nechce, protože mě to připadá na hraní fádní. Shodněme se na tom, že Ruuově povaze nerozumíš, napříště tedy bude lépe se při popisu událostí držet faktů a osobní komentáře Ruuova chování vypustit.
Ještě ke tvé otázce: Nemohu na ni odpovědět, ani kdybych chtěl, čímž si nejsem jist. Už její formulace přesně odráží to, co na Ruuovi nechápeš. Vyžaduješ strikní odpověď a vztahuješ ji k něčemu, co nazýváš zjevnými skutečnostmi. Takové věci jako zjevné skutečnosti prostě neexistují. Je jen příčina a důsledek. Po příčinách nepátráme nikdy, jen řešíme důsledky. A GM nám pak řekne že babice byla zlá, protože chtěla nové tělo. A proč né třeba: babice sice zavraždila 5 holek a kounstuovala nové tělo, ale pro svou nemocnou vnučku, která má lepru. A babice rázem není tupá obluda, ale má hlubší rozměr, byť s ní nesouhlasím. A až jí budeš zabítej, už to možná nebude taková pohoda, protože tam za tím vším zlem uvidíš jistřičku dobra. Píchnout si do neznámého chlápka bez vazeb není drama. Zapíchnout tátu od 4 dětí, byť je to loupežník, to už je jiná káva. A Ruu nezná příčinu, proto je dalek k tomu vynášet soudy, natož definitivní. Další příklad jsou "ochránci odpočinku prastarého hrdiny a klidu hvozdu". Do takové grupy bych se z fleku přidal. Pokud se na problém si ochoten podívat se i z tohoto úhlu, jsme my ti agresoři. Můžeme věřit v něco jiného, ale zjednodušovat si to fanatismem mi připadá jako berlička. Je tu prostor pro někoho, kdo argumentuje a poslechne si maše důvody? Přijme naše omluvy, je ochoten ke kompromisům? Nebo prostě musí jeden z nás umřít, přesto, že se vidíme poprvé a asi tak 20 vteřin?
DnD je pro mě divadlo plné dilemat. Nehraju šachovou partii, kde je třeba srazit krále silou. Já se chci pokusit z něj udělat partnera. A třeba to v 98% případů nevyjde, mám právo to zkoušet dál, protože to je moje přesvědčení. Jak bude reagovat GM je na něm. A já si myslím, že mu tím pomáhám košatět příběh. Je na něm, jestli toho chce využít, nebo má své představy.
Mmch, doporučuji ke shlédnutí film Americká krása. Ten je o tom, co vnímá Ruu.
Ad horor: Dávám Petrovi za pravdu. Svými slovy: Nepoznal jsem, že je to horor, ale byla to nejlepší hra, kterou jsem s tebou sehrál. Nedokážu posoudit, nakolik to bylo dáno komorním prostředím, ale bavil jsem se zápletkou i prostředím. Na horor nemůže podle mě v rádiu běžet Kilie Minoque a nemůžem se rvát sušenkama za bílého dne. Ten příběh ale ten potenciál v sobě možná měl.
Popravdě pazgřivec vyskakující z chroští mě asi neviděsí, ale byly tam zajímavé momenty. Mrtvý strážný s přelomeným vazem. Šlo to napumpovat. Třeba popisem, jak velkej je to chlap, že má býčí šíji, že měl i helmu zmačkanou na obličeji. Tím říkáš: Je tu někdo silnej, a tomu silnýmu to něco otočilo hlavou jak vejvrtkou na víno.
Quaz byl dobrej, ale zase moc brzo moc konkrétní. Mohla tam být oběť co útok přežila, zmatené popisy vyděšených lidí. Proč je Vetřelec 1 výtečnej horor? Protože tam pracuje fantazie. Celý film toho vetřelce jen tušíš ve stínech kolem sebe. Dej tam víc prostoru pro fantazii. Nech nás to 2 x v noci potkat na konci temné uličky a ať to před náma zdrhne. Popiš to mlhavě. demonstruj sílu té bytosti zprostředkovaně. Zohýbanými trubkami, otiskem pěsti v hrudním plátu apod.
Myslím, že máš trochu tendenci přehrávat, i když u Quaze se mi projev líbil. Ale to asi přehrávám i já. K hororu musí být člověk myslím být schopen nahnat strach i "in natura". A to ty nejsi - a proto tě mám rád mmch. Ty jsi prostě dobrák. Ale zkus to. Koukni se na výrazy lidí ve filmu, kterých ses bál. Zase myslím parádním příkladem je Frank z Tenkrát na západě. Mírný skoro nepatrný, ale trvalý úsměv, pomalé pohyby, dlouhé pauzy v hovoru, úsporná mimika, prvek nevypočitatelnosti (uprostřed hovoru si vytáhne dýku a začne si čistit nehty). Některé otázky ponechává bez odpovědi... A ještě drobnost. Nemůžeš čekat, že budeme prožívat horor při vyjednávání s někým, kdo se jmenuje, jako moje sousedka z baráku. :)
Já myslím, netlač se do toho, ale tudy mi to od tebe hodně chutnalo. Těším se na další.