Aby nic nezustalo utajeno.
Zde jest to, co se stalo za branou/pred branou katedraly. :)
... misto plne smrti. Misto nekolika bohu smrti. Misto pod vladou Kralovny?... nebo ji podobnych? Ke komu patril Bily sadar, tezko rici.
Jeho privrzencu vsak katedralu obstoupilo nekolik desitek. Mlady drakorozeny by nemel mit sanci. A presto se neco zvlastniho stalo.
Nemyslici bytosti v mnisskych plastich, ale i bez nich, odrazel paladin jako mouchy. Jeden po druhem k nemu pribihaly, a stejne tak padali k zemi. Nektere narazely slepe hlavou do brany jiz paladin chranil.
Ghar nemel cas premyslet o jejich pocitani. Proti nemu stala skupinka, ze ktere citil samu esenci Zla. Bily sadar a jeho mrtvi rytiri. Pet valecniku, kteri ztratili nadeji i zivot. A sluzebnik Bahamuta se mel stat sestym. Byl vsak podcenen.
Bily sadar pokynul jednomu ze svych blizkych. "Zabij ho. Jeho duse bude ma." Hlas prichazel z jine dimenze. Z domeny, ktera zde nemela plnou kontrolu.
Mrtvy minotaur sevrel svou dvourucni sekeru a vydal se k paladinovi. Boj trval jen par okamziku. Sluzebnik platinoveho draka primrazil jeho kopyta k zemi. Pak mu utnul ruku a vzapeti i nohu. Posledni ranou setnul bykovi hlavu.
Po cestnem souboji klekl u tela mrtveho. Uchopil jej za ruku a rychle se pomodlil za jeho dusi. Kdyz o par okamziku pozdeji povstal, nevedel kde prisel k prstenu, ktery sviral v dlani. Pet dracich hlav omotanych kolem drahokamu - kazdy Tiamatin knez by zaprodal za ten prsten dusi.
"Draci ke mne." zvolal Ghar k ocelove sedym nebesum, kdyz si nasazoval prsten na svuj parat. Jeho ruda zbroj se rozdivocela sedavym kourem.
Sadar se usmal, jako by byl predobrazem mistnich mnichu. "Mas silneho ducha. Budes mi dobrym sluzebnikem. Sire Atrosi, dokazte mi svou sluzbu." Bledy sermir s dlouhou cepeli a plastem se postavil do bojoveho strehu proti oplatovanemu rytiri.
Nema sanci. To si v prvnim okamziku myslil blahovy mladik. Souboj nebyl lehky. Rychle vypady prochazejici skrz platovou zbroj bolely jako certovsky plamen. Presto se podarilo Bohamutove strazci zvytezit.
Ani nemel cas se pomodlit za dusi opet umreleho. Bily sadar se prestal smat. Na jeho tvari se ukazal ... strach?! "K sakru. Zabijte ho, nebo Vas zabiji sam. A on bude muj Prvni rytir."
Trojice zrud se vydala za svym ukolem. Trpaslici vojvoda, elfi lucistnik a lidsky zabijak. Jejich podivne zbrane i blede tvare odrazeli pravou podstatu problemu. Jiz nejsou zivi.
Elf vytahoval z mrtvol, ktere se vsude povalovali tenke kosti a strilel je, jako by byly sipy. Trpaslik se ohanel kostenou palici, nesleduje kam dopadne. Assassin z lidskeho pleme bojoval dvojici obsidianovych dyk. A kazdym jejich zasahem citil Ghar, jak jeho telo opousti sila.
Najednou priletla odnekud rana. Palice dopadla tvrde na hlavu drakorozeneho. Stara helmice, uzivana pri oslavach dracich cisaru, se malem svezla z hlavy rytire. Misto ni padlo k zemi telo potomka z krve dracich panu. Jeho vnitrni sila byla ta tam.
Necekalo jej nic dobreho. Dve bile kosti mel zabodnuty v hrudi, obsidianove dyky vytovrily nezacelitelne rany na nohou i pazich. Hlava byla jeste otresena poslednim vypadem.
Ghar v sobe nasel snad posledni zbytky sil. Podival se na bileho maga, zvaneho Bily sadar. Malatne, ale presto se postavil. Opiraje o branu katedraly vyrkl mozna posledni slova:"Mou odmenou... je mi,... SVOBODA!"
Pote zmizel. A Bily sadar nevedel kam. Cosi mu v tom branilo. Nebo... kdosi...