K sumarizaci:
Značná část minionů spáchala sebevraždu tím, že postávali kolem Aissky, když do ní někdo mlátil. Aissku to docela pobavilo, většinu času vykřikovala, ať si jdou pro ni. Tankovat ji přestalo bavit v okamžiku, kdy byla pět životů od totálky. Taky když je transformovaná na pekelný tuning, působí dost majetnicky - když říkala, že ostatní patří jí, myslela to zcela vážně.
Ten kostlivý hnusec ji měl za erynii, Glasyinu služebnici.
Když se bavíme o tom, proč tam tedy jako jsme, Aiss to hrozně dlouho odmítá pobrat. Nakonec ale přizná, že odsud nesmí odejít, dokud nedostane Spercheiovu duši. Ke kolosu chce jít s tím, že Gaerwyn zmínila ve spojitosti s ním uvězněné duše a když Sven potvrdí směr, přirozeně na to ještě víc tlačí.
Ve spojitosti s kolosem tu mám zapsané jméno Talmat, nějaký čaroděj bo něco, ale nepochytila jsem kdo, co, jak a proč.
Prosím. Ďáblové. Ne démoni. Ďáblové.
Aisska dodělala ten rozpraskaný oltář svým oblíbeným "tak má to míň jak 11 životů?" - Ušatá o tom tedy pochybovala, že to jako nemá duši, ale když ji všichni tak tlačili... - a Aisskou to poměrně otřáslo. Už to byl zřejmě okamžik, kdy dostala nového černého pasažéra, ale to si uvědomila až pak u toho rozhádávání duší.
Při utíkání si Aisska hrála s rukavičkama a sírou. Sven měl nějaké trapné komentáře.
Jinak asi dobré, víc mě teď nenapadá.
A chválím ;)