Vendamir

• Aiss píše:Alandra pokynula někomu ve stínech. "Vendamire, vezmi Aiss prosím k sobě, musí se na zítřek vyspat."
• Byl to urostlý muž, jehož vousy už dávno začaly prokvétat stříbrem. Usmál se, když si všiml, že si ho prohlíží a znovu se představil, ačkoli Aiss slyšela jeho jméno chvíli předtím.
• "Jmenuji se Vendamir, jsem velitel Vartenské stráže. Už jsme se kdysi viděli, ale nepředpokládám, že by sis mě pamatovala. Byla jsi maličká."
• Pak jí konečně vypadl z ruky pohár a zbytek horkého vína s podivnou bylinnou směsí se rozstříkl po podlaze. Ještě Vendamirovi stihla věnovat vyčítavý pohled, ale než sluha zachytil její bezvládné tělo před pádem, už tvrdě spala.
• (Měsíc po odvedení ze sirotčince):Pána Vendamira potkali hned po tom, co vstoupili do města, ale Aiss, okouzlená ruchem obchodní křižovatky, stěží věnovala pozornost člověku, který se jen krátce pozdravil s Janosem.
• (Čtení závěti):Vendamir mě doprovodil nazpět k Pírku. Bylo na něm vidět, že má o mě obavy - nejspíš skutečně očekával nějaké nebezpečí - a když jsem mu řekla, že bych se ráda účastnila na oficiální pozici, nezdálo se, že by z té představy byl úplně nadšený.
• Nakonec ale souhlasil a nabídl mi, abych tedy převzala roli mistra Resvina, který měl přednést stanovisko víry ve věci Spercheiova úmrtí. Resvin prý bude jen rád, když nebude muset jít.
• Předal mi krabičku, kterou zanechal Spercheios u paní Alandry.
• Roderik a já s Vendamirem, jako zástupci města a víry, jsme vystoupali po schůdkách na malé pódium. Pán Vendamir vyhlásil, že podle zkoumání města je Spercheios mrtvý a pak přišla řada na mě.
• Výbuch roztrhal nebohého notáře na kousky a kněžku i velitele stráže odhodil z pódia pryč. Velitel stráže dýchal, byť slabě - kněžka ve spěchu stáhla rukavice a položila dlaně na jeho tváře, šeptajíc naléhavou modlitbu ke Královně. Otevřela se a nechala proudit vlastní životní sílu. Úlevou vydechla, když Vendamir otevřel oči.
• Lůžko sice našla, až ráno si ale uvědomí, že nespala v místnosti, ve které trávila předešlou noc. Neprobudil ji ani překvapený pán Vendamir, když si pozdě v noci drze dovolil vstoupit do svého vlastního pokoje.
• Sven píše:Krátce na to dorazil Vendamir spolu se svými muži. Byl jsem mu vděčný, že i přes tu spoušť neříkal nic.
• Aiss píše:"Jsi v pořádku?"

Aiss poplašeně vzhlédla, pak rychle sklopila hlavu. Váhavě přikývla. Chtěla se zakrýt, schovat se, i když věděla, že to nemá smysl. Takhle ji neměl nikdo vidět, ani Vendamir. Obzvláště ne Vendamir.

Jestli ho ale kněžčin vzhled nějak zneklidnil, nedal to na sobě velitel stráže znát. Ve tváři se mu zračila jen starost.

• Sven píše:Místo toho duchapřítomně přehodil přes stále ještě ďábelsky proměněnou pekelnici plášť a odvedl ji pryč.
• Aiss píše:„Nedokážu jí v tom zabránit. A chce krev a já se ze všech sil snažím, aby někomu neublížila… A děje se to víc a víc a… já nevím, co mám dělat."

Velitel přikývl. Jako by mu právě neřekla, že se občas mění v krvelačnou vraždící stvůru.

Jen dívce podal ruku, aby jí pomohl vstát.

Co je tohle za člověka, pomyslela si Aiss. Jak může být tak… smířený.