Šedivec
"Řeknu to takhle... Máme... takovou práci," začal paladin váhavě. "Chci najít nějakého Šedivce, pokud možno aniž bychom upoutali pozornost."
"Kdo to má být?"
"Kylara a Spercheios ho zřejmě znají. Nevím přesně, jaký to má smysl. Doufám, že se to všechno nějak spojí, až ho najdeme."´
-
Sven píše (Lanar):„Nic si s ním nezačínejte. Říká si vetešník, ale je to spíš lichvář. Půjčuje, když nikdo jiný by už nepůjčil. Ale povídá se, že na dost podivný úrok. Starý Tom mu prý zaprodal duši a pak, jednoho dne, zmizel…“
- Aiss píše:Návštěva Šedivcova domu se prostě zdála jako nejrozumnější východisko, nebo alespoň jako možný odrazový můstek pro další průzkum.
- Šedivcův dům byl v jedné z vartenských částí, které ještě na znovuosídlení čekaly - a asi si ještě chvilku počkají. Mohl být kdysi pěkný, oprýskaná fasáda naznačovala jakousi zdobnost, ale to bylo už hodně dávno. Působil dost tísnivě.
- Sven píše:Myslím, že jsem ležel schoulen právě u tohoto sloupu.
Ve všudypřítomné mlze se ozvalo zakašlání. Pak zaskřípění. A nakonec dutá rána.
„Mám ho vzít dovnitř, pane?“ slyšel jsem v mrákotách dýchavičný hlas.
„Čekáš snad, že ho budu otvírat tady na ulici?“ řekl ten druhý. Zněl velitelsky.
Pak mne popadly nějaké ruce. Cítil jsem, jak mne zvedají, skoro jako hadrovnou panenku.
A pak jsem se zase propadl do mlhy.
- „Budeš v pořádku,“ řekl hlas za mnou. „Vstaň,“ přikázal.
„Můžeš jít. Dnes od tebe nic chtít nebudu. Ale jednoho dne možná. Nebo možná pomůžeš ty zase někomu jinému.“
Omámeně jsem se podíval do jeho popelavě šedého obličeje. Vypadal jako posmrtná maska.
- Aiss píše:Již po několika krocích temnou chodbou jsem pochopila, že je tohle stavení zevnitř mnohem větší než zvenčí.
- Sven o tomhle místě něco věděl a dělalo mu to starosti. Rozhodli jsme se, že jednat bude on.
- Starý shrbený sluha nás vedl až do zšeřelé místnosti s výzdobou, která mi nebyla ani trochu po chuti - vyobrazení všemožných aspektů božstev smrti, mně známých i neznámých, žádné z nich však nemělo spojení s Královnou. A co víc, jak Vecna, ten drzý šejdíř a šarlatán, tak Orcus, ta páchnoucí opice z Propasti, zde měli své místo.
- Sven píše:Vypadalo to tu jako v hrobce. Bohatě zdobené hrobce, to jistě, ale přesto hrobce. Smrt dýchala odevšad.
- Aiss píše:V salonku, kde nás Šedivec přijal, byly dvě zkroucené zkamenělé postavy.
- Šedivec. Přiléhavé označení, co je jen pravda. Jeho kůže byla nezdravě šedá, v obličeji četné vrásky, také už měl svoje za sebou. Byl vysoký, velmi vysoký, a neuvěřitelně hubený. Hlava bez vlasů, pokrytá tetováním, a uši špičaté, jako mají elfové, ale on podle rysů nebyl elf. A pokud ano, tak hodně ošklivý. A když se usmál, odhalil řady ostrých zubů a dlouhý rudý jazyk.
- Přivítal nás zdvořile a nabídl nám sezení - celou dobu ze mě nespustil zrak, snad kromě několika krátkých okamžiků, kdy stočil pohled ke Svenovi. Mluvil jen se Svenem, díval se jen na mě, jako by tam ostatní ani nebyli.
- Z rozhovoru vyplynulo, že mu Sven cosi dluží, že se znají lépe, než Sven předtím připustil. Zdálo se, že mě Šedivec považuje za Svenovu platbu, ačkoli se to Sven snažil vytrvale vyvracet.
- Šla bych, jenže potom si Šedivec dovolil dotknout mé mysli, pokusil se sáhnout dovnitř a změnit moje rozhodnutí - a já se přestala ovládat.
- fight
- "Mrtvá tu, nebo živá jinde?" zanotoval Sven ponuře.
Šedivec se ušklíbl. "Znáš moje záliby. Živá či mrtvá, na tom nesejde, jen ať je tady se mnou."
- Sven píše:„Jsi nevděčný,“ dodal k tomu Šedivec, jako by toho nebylo už tak dost. „Ať se ti rány otevřou.“
- Aiss píše:A Ghar nevěděl lépe, než si stoupnout do obrovského ohniště, rozhodnutý za každou cenu zabránit Šedivcovi projít. "Pozdravuj v pláni ohně!" zasmál se Šedivec, ale vzápětí mu ztuhl úsměv na tenkých rtech.
- Tieflinka na něj upírala zoufalý pohled, ruce sevřené na jeho hrudi. "Pane, prosím," škemrala nešťastně, "Prosím, přiveď ho nazpět!"
"Já..." Šedivec zaváhal. Najednou si nebyl jistý, kdo tu má koho ve své moci. Položil hubenou ruku na její tvář a kostnatým palcem setřel jedinou krvavou slzu. "Udělám, co bude v mých silách, má milá..."
- "Tak tohle by snad stačilo," ozval se za jejími zády elfčin hlas. "Už tě mám tak akorát dost." Teď už měla Gaerwyn hlavu čistou a moc dobře věděla, kam střílet. Perfektní rána.
- Šedivce to srazilo do toho proklatého ohniště - plameny se kolem něj okamžitě sevřely a brzy z jeho těla nezbylo vůbec nic. Nemohla jsem necítit Vecnův dotek, když se ten tvor rozpadl na prach.
- Sven píše:Šedivec se pomalu skácel do ohniště, ze kterého okamžitě vyšlehly živější plameny. I když pak Gaerwyn vykvikla, když ji umírající čaroděj chytil za paži a pokusil se ji vtáhnout do ohně s sebou.
- Toužil jsem najít Šedivcův deník, protože to teď mohlo být jediné vodítko, které by nás posunulo někam dál.
„Mám ho,“ řekla Gaerwyn, vyprostila ruku i s deníkem ze škvíry mezi stropními bloky a seskočila na zem.
Prosmýkli jsme se mezi kamennými katafalky a operačními stoly pochmurného podzemí Šedivcova domu a dostali se zpět do jeho pracovny.
- Aiss píše:Zdá se, že jsme městu udělali službu, když jsme ho poslali na věčnost. Sama jsem si téměř jistá, že sloužil Kejklíři - cítila jsem jeho přítomnost, když stařec umíral. Z toho zřejmě plynul i jeho zájem o mě.
