Resvin

• N:Trpaslík, kněz Erathis ve Varteně. Pohostil Aiss pivem.
• Aiss píše:Pán Resvin. Aiss měla pocit, že si jeho tvář vybavuje, snad kdysi několikrát navštívil paní Maeve přímo v Sarbatoin. Rozhodně ji znal, a ač se o ní zmiňoval jako o staré čarodějnici, jiskřička v očích napovídala, že je to označení veskrze škádlivé.
• O to víc ji překvapilo, jak Resvinova tvář ztvrdla, když jmenovala pána Spercheia. Zdálo se, že nedokáže uvěřit, že by měl být pán Spercheios blízkým přítelem matky představené. Přívětivost celého rozhovoru se rychle vytratila a o pár chvil později Aiss odcházela s tím, že jak ona, tak pán Resvin jistě mají hromadu práce, kterou je třeba dokončit.
• Věděla, že na půdě chrámu není více vítána.
• Vendamir mi nabídl, abych tedy převzala roli mistra Resvina, který měl přednést stanovisko víry ve věci Spercheiova úmrtí. Resvin prý bude jen rád, když nebude muset jít.
• Sven píše:Pokud Resvin byl mistrem v oboru magie růstu, pak to zřejmě on uložil Spercheia k odpočinku. A ptát se přímo na jeho kouzlo mohlo vzbudit nežádoucí pozornost nebo obavy.

„Zajímalo by mne, jestli je magie růstu vždycky dobrá nebo může být použita i pro zlé účely. Zda může ve spojení se smrtí život i brát.“

„Neměj strach, synu,“ řekl trpaslík. „Magie růstu nemůže být užita ke zlému. Možná, že to, co se jeví mrtvé, není mrtvé docela. Magie růstu tomu pomáhá nabrat síly.“

Věděl jsem to. Možná jsem těm slovům připisoval příliš mnoho, ale zdálo se mi, že to potvrzuje to, co jsem si myslel. Spercheios nebyl tak docela mrtvý. Ale ani živý.

• Aiss píše:Podle pána Durmena byla Kylara hlavním důvodem sporu mezi pánem Resvinem a Spercheiem. Prý mu ukradla žezlo Života, jakýsi mocný artefakt… Spercheios ale popřel, že by ho měl.
• Sven píše:„Přišel jsem se na něco zeptat, otče,“ zarezonovala chrámovou lodí moje slova.

Chvíli jsem hrál váhání a pak jsem dodal. „Vlastně je to možná příliš osobní otázka.“

Byl to risk a nevyšel. Resvin mne zanechal modlitbám a neskočil po možnosti zeptat se zbloudilé ovečky na to, co ji trápí.

• Aiss píše:Tu chvilku času hledal poměrně dlouho - moc dobře věděl, že čekám opodál, sám ale nijak nespěchal, aby se mnou mohl hovořit. Ani se nesnažil zastírat, že o rozmluvu se mnou příliš nestojí. Protože jsem ale přicházela ne ve věci osobní, ale jako služebnice své Paní, vyslechl mě a poskytl mi odpovědi na mé otázky.
• Hledala jsem spojitost mezi bariérou, která obklopuje páně Spercheiovo tělo, krabičkou, kterou jsem měla v držení, a Žezlem Života, které měla Resvinovi údajně ukrást Kylara.
• Pán Resvin mi potvrdil, že on bariéru zcela jistě nestavěl, a zmínil se, že její existence jen potvrzuje to, že se Žezlo dostalo do Spercheiových rukou. Řekl mi, že hlavním účelem neviditelné stěny není zabránit někomu, aby prošel k tělu, ale že tahá z okolí životní sílu, aby udržovala tělo nad hranou smrti. Protože ale nemá živé zdroje, ze kterých by čerpala sílu, bere její zbytečky z mrtvých a tak ruší jejich spánek. Brzy se může stát, že se mrtví vzepřou a začnou si vybírat svou daň - v takovém případě by pán Resvin musel bariéru zlomit, aby tomu učinil přítrž. Ujišťoval mě ale, že ať se o něm a jeho napjatém vztahu se Spercheiem říká cokoli, nedělal by to rád.
• Možná byla chyba ukazovat mu tu krabičku - ale on se mnou jednal na rovinu, chtěla jsem mu oplatit stejnou mincí. V okamžiku, kdy ji spatřil, zblednul. Prý rouhání. Prý svatokrádež. Prý musel někdo zemřít strašnou, zoufalou smrtí, aby tahle věc mohla vzniknout. A ještě se mi zřejmě podařilo rozdmýchat Resvinovu zášť vůči pánům města. Bylo vidět, že jim vyčítá, že stáli a pořád stojí na Spercheiově straně, přestože přinejmenším Alandra věděla o existenci tohoto předmětu, vždyť mi ho sama dávala…
• Jistě jsem mu zavdala podnět k přemýšlení. Zdálo se, že je mi skoro vděčný, když mě doprovázel ke dveřím. A já jsem měla neodbytný pocit, že jsem ho nevědomky zavedla na mylnou stopu, ale nedokázala jsem mu jeho názor vymluvit.
• Tušila jsem, že teď bude ve Varteně docela dusno.