Metoděj

• Aiss píše:mám starost o Metoděje. Konstantin odmítl mou pomoc a přivolal svého padlého druha nějakým primitivním rituálem - ten teď vypadá... jinak. Výhrůžněji.
• Sven píše:„Nepomohlo by tohle,“ vytáhla Aiss zase svoje knihy. Už kdysi mi je ukazovala, ale magie v nich byla temná a vždycky se mi z ní ježila kůže na zádech. „Píše se tu, že pravá oběť může posílit vazbu mezi světy.“

„Píše se tam o krvavé oběti a to je něco, co rozhodně provozovat nebudeme,“ prohlásil jsem rezolutně.

„Mohli bychom obětovat Metoděje,“ nabídl se pohotově Konstantin. Až příliš pohotově. Že by i to jeho zvíře cítilo, jak se proměňuje, a on se ho chtěl zbavit?

• Aiss píše:Kněžčinu pozornost upoutal Konstantin - hustý déšť způsobil, že si ho všimla až když se posadil během ní. Postřehla krev, která zbarvovala gnollovu srst do ruda. A Metoděj nikde, naposledy ho viděla, když se se začátkem obřadu oba chlupáči sebrali a odešli k řece.
• Konstantin ji zatahal za rukáv.

"Potřebuji tvou pomoc, vůdkyně," řekl tiše. "Metoděj ji potřebuje. Ty... dokážeš přivádět duše nazpět, že?"

„Co se stalo?"

"Pokazil jsem rituál..." zamumlal gnoll. "Pojď, prosím."

• Vytřeštěnýma očima hleděla na krvavou spoušť, na chlupaté tělo rozdělené na několik částí.
• "Koupal jsem se v jeho krvi," odvětil Konstantin klidně. "Měl být... v pořádku. Já jsem se snažil připoutat jeho duši k tomuto kameni," ukázal gnoll na placák velký téměř jako lidská hlava. "Aby ho nemohl vzít Yeenoghu, když by zemřel. Ale nějak se mi to... nepovedlo."
• A když myslí ohmatávala už skoro chladné tělo, necítila žádný odpor, žádné znamení Královnina nesouhlasu.
• "Ano," řekla nakonec. "Pomůžu mu. Ale ne tady, musíme ho vzít s sebou."

Konstantin začal vkládat části svého bratra do pytle, který přinesl. Nakonec sevřel v ruce plochý kámen. "Možná bys ho dokázala připoutat ty."

"Zkusím to," kývla pochmurně.

• Sven píše:A přes rameno měl podobně krvavý pytel podivného tvaru. „Prováděl jsem rituál. Je na kusy.“
• Teď už jsem věděl, kdo narušil můj rituál. Kdo otevřel bránu do Stínopádu.
• Aiss píše:Ještě znaky na Metodějovo rameno, přesné dvojče těch na mé kůži, a v misce se promíchá krev moje s krví hyeny. Nakreslila jsem i třetí sérii symbolů, tentokrát na plochý kámen, ke kterému chtěl Konstantin ukotvit bratrovu duši - tím jsem pak podložila Metodějovu hlavu.
• Nakonec jsem dokázala splést tenkou linku mezi kamenem a Metodějovou duší. Netušila jsem, jak je pevná, ale bylo to to nejlepší, co jsem v ten okamžik mohla vytvořit.
• Něco mi ale přece jen uklouzlo. Když jsem se navracela do svého těla, ucítila jsem chladný dotek stínu, jak se prosmýkl kolem a byl pryč.
• "Metoděj utekl!" "Aiss říká, že do něj unikl ten její Stín," vysvětlovala. "Musíme ho najít, než něco provede."
• Sven píše:„Co je to Stín?“ zeptal se Konstantin, zatímco se dral do pokoje.

„Nevím nic o žádném stínu,“ zavrčel jsem a zvednul se na nohy.

„Co je v Metodějovi?“ ptal se znovu a blížil se ke mně. „Utekl.“

Tušil jsem, že se rituál nepodařil. Nebo ne tak, jak doufali. A tušil jsem i proč. Ale jistý jsem si nebyl.

„Zlovolný démon, zřejmě,“ odtušil jsem. „A není nic, co bys s tím teď mohl dělat. Magie, kterou bys jej zlomil, je drahá a náročná.“

• S Aiss a Gaerwyn se okamžitě začali organizovat do hledání zjevně ztraceného Metoděje.
• Aiss píše:S matnými vzpomínkami na mé vlastní zážitky s tím nezvaným hostem jsem usoudila, že by se mohl pokusit dostat do Stínopádu, kde má přece jen víc síly. Vydali jsme se k troskám Šedivcova domu - náš dnešní (včerejší?) zásah tam zanechal dost velké trhliny v oponě, aby dokázal projít prakticky kdokoli s trochou pevné vůle.
• Dokonce jsem na chvíli zahlédla Metoděje - plížil se temnotou na druhé straně za skupinkami ozbrojenců střežících Šedivcův dům. Snažila jsem se proklouznout, ale vojáci si mě všimli.
• N:Hledání je ukončeno paní Alandrou.
• Aiss píše:Až pozdě jsme si všimli, že se Konstantin, který odběhl za voláním přírody, dlouho nevrací. A že jsou Vecnovy svitky pryč.
• Tehdy, zcela bez varování, brána explodovala (ne však dřív, než z ní s několika kotrmelci vyletěl pomlácený gnoll) - výbuch to byl takový, že se přes celé město přehnala vlna žáru či chladu, jako by se snad vymrštěná síla nemohla rozhodnout. Pokud bránu nikdo necítil, když byla otevřená, tak teď už věděl každý ve městě, že se zavřela.
• Konstantin je naživu - a jak se zdá, nepamatuje si… no, většinu věcí. Nepamatuje si žádné svitky. Nepamatuje si útěk ani bránu. A co je nejzvláštnější, nepamatuje si ani Metoděje. I když jsme si skoro jistí, že se s ním musel setkat. Protože Stín, který z křišťálové lebky unikl ke mně a pak k hyeně, teď sídlí v Konstantinovi.
• Sven píše:„Pojď ven,“ pokynula mezitím Aiss gnollovi. Ale na Konstantinovi bylo vidět, že váhá. Až pohyb za kněžkou ho přiměl vystartovat dopředu. Spolu s vrčícím Metodějem skončili v jednom klubíčku.
• „Budeme si tady vyprávět, nebo vypadneme?“ zeptal jsem se, když se po krátkém zápase Metoděj se štěknutím ztratil ve stínech, které naplňovaly síň.
• (Konstantin o slunovratu):„Prostě jsem si jen tak normálně zíral na lidi, jak slaví, stočil jsem se do huňaté hromádky, a když se probudil, tak jsem byl jinde. Ale poznal jsem to místo. Byl tam kaštan tak jako u kovárny. V mlze jsem zahlédl siluetu Metoděje, tak jsem ho sledoval k vysoké temné věži. Ale sám jsem měl v patách pronásledovatele. Drobné. Kousavé.“
• noir píše:Konstantin si prostě jen tak normálně zíral na lidi, jak slaví, stočil se do huňaté hromádky, a když se probudil, tak by jinde. Tam se ani moc nestihl rozkoukat, hned byl přepaden. V mlze zahlédl siluetu Metoděje, tak ho následoval k vysoké temné věži (zbrojnice) - ono všechno bylo lepší, než se nechat sežrat. A jak vstoupil do věže, všechno se zatočilo a byl byl zpět doma.