Kylara

• Aiss píše:obchodník, připomněla sama sobě, má překrásnou společnici.
• Sven píše:Ve stínu pozorovala Svena, když našel Lornu. Dívka, nyní s mírně vytřeštěným výrazem, nasála vzduch. „Slyším minci… minci otáčející se vzduchu… lesknout se… a dopadnout zpět do ruky.“
• „Svene, vstávej, jde o Aiss. Je v průšvihu, měl by sis pospíšit.“ „Kam jdeme?“ „Do márnice. Neboj, není mrtvá.“
• Aiss píše:A skutečně, přitažlivá dívka stála nedaleko, a bohové vědí proč, tvářila se provinile.
• Sven píše:Ale byla stejně nečitelná jako její pán. Možná víc. Konkubína. Možná. Ale měl jsem tušení, že je víc. Mnohem, mnohem víc.
• Všiml jsem si téměř neznatelné jizvy a pak ještě jedné (krk? hruď?), ale snažil jsem se nedat na sobě nic znát.
• Spokojeně oddechovala vedle mne, ale když jsem se na ni podíval, jedna věc mi připadla zvláštní. Vypadala stále plná energie, stejně jako před hodinou.
• jakoby nic položila otázku. Ale tu a tam se nějaká otázka vždycky prosmýkla. Nemlčel jsem.
• Aiss píše:Kylara, kterou kněžka považovala za kupcovu chráněnku, ač ona sama o sobě hovořila jako o otrokyni, se příležitostně přitulila ke Svenově boku a sladce se uculovala - tak je ostatně našel i pán Spercheios, když s tieflinkou dorazili, celou situaci však komentoval jen pozvednutým obočím, zatímco Kylara se na něj na oplátku zářivě usmála.
• Nejen Svena však vyvedl z koncentrace při boji uvnitř Hladové tlamy známý hlas - sérií nadávek, které by dívka snad ani neměla znát, se na scénu uvedla - Kylara? Tady, teď?
• Gaerwyn píše:"Teď ti to vrátím, ty ***!" ozval se do toho hlas, který bych poznala kdykoliv a kdekoliv, hlas schopný pronikat čtyřmi stěnami celou noc bez jakékoliv známky vyčerpání či chraptění. Kylara, dívka s těžko uvěřitelnou výdrží - a vkusem - se přidala na naši stranu. To už máme dva mínusy, jeden za bezesnou noc a druhý za všechny ty hlupáky, kteří elfsky znají jen nadávky a myslí si, že budou vypadat kdovíjak zajímavě, když občas dají nějakou k dobru.
• Aiss píše:Když jsem ji viděla, jak se vyhrabala z hromady krápníků, otlučená a špinavá, a s výkřikem "Utíkejte, já je zdržím!" se snažila zachránit náš den, uvědomila jsem si, že ji nemůžu vystát. Nikdy mi nebyla po srsti, na způsobu, kterým jednala s pánem Spercheiem mě vždycky cosi rozčilovalo, ale až tady, mezi krápníky a chapadly, jsem si uvědomila to neuvěřitelné nutkání vrazit jí pár facek, smáznout jí z obličeje tu aroganci.
• Zřící však stále dorážel na Ghara, který nyní stál nad bezvědomou Kylarou - nebezpečně blízko trhlině ve dně blízkého jezírka.
• Zmizel v temnotě, Kylara hned za ním.
• já se už už chystala k seskoku, když se na kraji trhliny z čistého vzduchu objevil Ghar. Když se ho elfka zeptala, zda máme zachraňovat Kylaru, odpověděl, že to zřejmě nepomůže.
• "Kylaro!" křikla kněžka, skoro vztekle. Dívku nikde neviděla.

Z temnoty se však ozval hlas. "Vypadni, ty pitomá čůzo!" Známý hlas.

"Ani mě-" chtěla tieflinka odpovědět, Kylara ji však přerušila.

"Zachraňte Spercheia. Musím tu něco dokončit, postarám se o sebe."

To jméno, na to Aiss slyšela. Měla vztek, že ji Kylara tak snadno přesvědčila - ale těžko dokázala odporovat.

"Díky za pomoc s tím Zřícím," zaslechla ještě ze tmy, když stoupala tunelem zpět.

• "Co ti Kylara řekla?"

"Řeknu to takhle... Máme... takovou práci," začal paladin váhavě. "Chci najít nějakého Šedivce, pokud možno aniž bychom upoutali pozornost."

"Kdo to má být?"

"Kylara a Spercheios ho zřejmě znají. Nevím přesně, jaký to má smysl. Doufám, že se to všechno nějak spojí, až ho najdeme."

"Bojím se," pokračoval drakorozený, "Že mě zneužívá. Ke svým účelům. Proto jsem opatrný, chápej."

• "Možná je Spercheios ten, co poslouchá Kylaru, ne naopak," hloubal dál Ghar. "A my jí teď zobeme z ruky."
• (U ruin Spercheiova domu):Pak jsem uviděla ten zvláštní záblesk v paladinově pohledu, když si prohlížel podivný kámen, který mu prý dala Kylara. V jeho očích planul oheň a hlad po krvi a já jsem věděla, že pokud by mi chtěl někdo ublížit, tak tohle je to místo, kde by nikdo nezaslechl můj křik
• N:Aiss s Gharem jsou pak dost na nože
• Aiss píše:Usoudili jsme, že byl zřejmě dům pána Spercheia hlídaný nějakou magií, která pomátla naše vnímání.
• Sven píše (Lanar):„Byla cosi jako Spercheiova otrokyně. A všichni, kdo ji potkali, se jí chtěli zmocnit. I pán Měsíční věže za ni nabídl pěknou sumičku. Ale Spercheios je všechny odmítl.“

„A jaké ty nabídky byly?“ teď už jsem téměř nedýchal zvědavostí.

„Povídá se o deseti až patnácti…“ odtušil Lanar. „Také se říká, že po Spercheiově smrti ji pán Měsíční věže nechal hledat. Dokonce povolal paní Alandru z Magické akademie, aby mu s tím pomohla, ale Kylara byla ta tam.“

• Aiss píše:Growald zmínil Kylaru, srovnával mě s ní. Stejně proradná jako Kylara, říkal. Šedivcovým služebníkům nevěřím ani slovo, říkal také.
• Paní Alandra zpozorněla. "Kylara? Ta zmizela v noc požáru, nepodařilo se ji vypátrat."
• Do města přišla se Spercheiem a říká se, že prostě patří k sobě. Ať jako jeho otrokyně, učednice, nebo milenka. Lidé se v zásadě dělí do dvou skupin, na ty, co ji chtějí, a ty, co i nesnáší. Pro jednou mám pocit, že jsme s paní Alandrou našly společnou notu. Podle pána Durmena byla Kylara hlavním důvodem sporu mezi pánem Resvinem a Spercheiem. Prý mu ukradla žezlo Života, jakýsi mocný artefakt… Spercheios ale popřel, že by ho měl.
• Sven píše:ze studny sice vede chodba někam dál, ale je opatřená magickými ochrannými pečetěmi. Vypadalo to jako práce vícero lidí. Tři profesionální a dotažené, zřejmě Spercheiovy. Jedna spíchnutá narychlo a trochu hrubě, snad Kelsonova práce. A jedna rafinovaná a skrývající ošklivá překvapení za první vrstvou magie. Kylara, byl můj osobní tip.
• Aiss si už mezitím strkala jednu z nich do batohu. Když jsem po ní vrhnul pohledem, jen pokrčila rameny.
• Aiss píše:Hledala jsem spojitost mezi bariérou, která obklopuje páně Spercheiovo tělo, krabičkou, kterou jsem měla v držení, a Žezlem Života, které měla Resvinovi údajně ukrást Kylara.
• Pán Resvin mi potvrdil, že on bariéru zcela jistě nestavěl, a zmínil se, že její existence jen potvrzuje to, že se Žezlo dostalo do Spercheiových rukou.