Křišťálová lebka/Stín

• Sven píše:improvizovaný oltář, na němž je umístěna fialová lebka jen o málo menší než lebka dospělého člověka. Kolem visí různé fetiše a obětní misky naznačující, že se zde praktikuje nějaký větší kult.
• Aiss píše:byla z ní cítit smrt... a vůle
• Když jsem odkázala ducha do náruče Královny, uvědomila jsem si, že na mě ta věc mluví - a co víc - že je ochotná vyjednávat. Výměnou za slib, že nechá vesnici být, jsem jí musela slíbit, že ji dopravím někam do města... Na důkaz ochoty ke spolupráci zničila zbylé nemrtvé.
• naneštěstí, zatímco jsem se starala o přeživší, lebku ukořistil Sven. Navzdory tomu, že jsem řekla, že se jí nikdo nesmí dotýkat. Uvědomuju si, že přetáhnout takovýhle nástroj do města je krajně nezodpovědné, ale... věřím, že se to nějak vyřeší za běhu.
• Sven píše:Na dotyk je podivně mrazivý. Prsty téměř cítím, jak v jeho očích planou podivně povědomé plameny. Je to bizarní, ale šeptá mi svou píseň. Píseň, kterou přece jasně znám. Meč u mého pasu rezonuje v odpověď…
• vydali jsme se k nedalekým jeskyním. Ale lebka mi šeptá jiný směr. Naše kroky se stáčí k severu. Zdá se, že lebka je mocnější, než jsem tušil. Budu se jí muset rychle zbavit, ale nechce se mi. Vůbec se mi do toho nechce.
• Aiss píše:Pak, v jeden okamžik, Sven hodil tu lebku na Rogiho - zkusila jsem ji chytit, jen jsem sebou švihla - doteď mám z toho divný pocit, jak mě omyla vlna studeného, mrtvého vzduchu, a ty hlasy... Mám pocit, že se něco stalo.
• Teď už jsem si jistá, že ve mně něco je, nejspíš se ve mně uhnízdil ten duch z lebky. Je tu silnější. Těžší se mu bránit.
• Jak jsem se do té situace dostala. Když Sven rozbil tu lebku, cítila jsem to. Usídlilo se to ve mně, ten duch. Zřejmě mě to občas ovládlo, když se zpětně podívám na něco z toho, co jsem si vysvětlovala jako záchvaty vzteku. A pak, když jsme vstoupili do Stínopádu, to v jeden okamžik převzalo vládu úplně.
• Pamatuju si, že mě vláčel lesem někam... daleko. Pamatuju si kameny. Nechal mě naběhnout přímo do vlkodlaka
• Našel lávku přes propast, prakticky neviděnou. Jako kdybych běžela vzduchem. A pak tu... věc. Snažil se mě zabít? Aby se mohl usídlit v silnějším těle? Stála jsem tam tváří v tvář té obrovské plazí věci, křičela na ni, ať si mě konečně vezme. Ne, vážně, mívám divné nápady, ale sebevražedné sklony mezi ně nepatří...
• Nevím, co se to tam se mnou stalo. Vlastně vím. Vztyčil se nade mnou, můj démon, cítila jsem jeho chladný stisk kolem krku, když jsem se Lorny dotkla.
• Sven píše:„Posednutí?“ mladý kněz se zamračil. „To máte těžké. Musíte znát démonovo pravé jméno, abyste mohli provést příslušný rituál vymýtání. Musíte vědět, odkud přišel. A pomáhá mít též do čeho démona zachytit. Nějakou nádobu… Sluneční světlo pomáhá." 
• "Univerzální možnost? Existují zmínky… ale to jsou spíš povídačky pro děti."
• (U Šedivce):Aiss zavrčela nějakou kletbu, ale pak se v ní cosi zlomilo a vládu převzal temný stín, tentokrát téměř hmatatelný.
• N:Ve chvíli, kdy Stín ovládne Aiss, skrz pouto, co mezi sebou mají, převezme její momentální ideály a názory Gaerwyn.
• Aiss píše:Oživování Metoděje: Něco mi ale přece jen uklouzlo. Když jsem se navracela do svého těla, ucítila jsem chladný dotek stínu, jak se prosmýkl kolem a byl pryč.
• Sven píše:„Co je to Stín?“ zeptal se Konstantin, zatímco se dral do pokoje.

„Nevím nic o žádném stínu,“ zavrčel jsem a zvednul se na nohy.

„Co je v Metodějovi?“ ptal se znovu a blížil se ke mně. „Utekl.“

Tušil jsem, že se rituál nepodařil. Nebo ne tak, jak doufali. A tušil jsem i proč. Ale jistý jsem si nebyl.

„Zlovolný démon, zřejmě,“ odtušil jsem. „A není nic, co bys s tím teď mohl dělat. Magie, kterou bys jej zlomil, je drahá a náročná.“

• Aiss píše:S matnými vzpomínkami na mé vlastní zážitky s tím nezvaným hostem jsem usoudila, že by se mohl pokusit dostat do Stínopádu, kde má přece jen víc síly. Vydali jsme se k troskám Šedivcova domu - náš dnešní (včerejší?) zásah tam zanechal dost velké trhliny v oponě, aby dokázal projít prakticky kdokoli s trochou pevné vůle.
• Dokonce jsem na chvíli zahlédla Metoděje - plížil se temnotou na druhé straně za skupinkami ozbrojenců střežících Šedivcův dům. Snažila jsem se proklouznout, ale vojáci si mě všimli.
• N:Hledání je ukončeno paní Alandrou.
• Sven píše:Přiklekl jsem k tělu a sundal si rukavice. Tep žádný. Tělo vychladlé. Oči bledé, prázdné. Tohle tělo bylo mrtvé už dlouho.
• Pro jistotu jsem ještě prozkoumal magii, která gnollí tělo obklopovala. Co kdyby prozradila víc o tom, kdo je nyní jeho skutečným pánem. A jaké bylo moje překvapení, když jsem narazil na starého známého.
• „Aiss,“ křiknul jsem. „Aiss, ten démon… Stín… je v něm.“
• Aiss píše:Konstantin je naživu - a jak se zdá, nepamatuje si… no, většinu věcí. Nepamatuje si žádné svitky. Nepamatuje si útěk ani bránu. A co je nejzvláštnější, nepamatuje si ani Metoděje. I když jsme si skoro jistí, že se s ním musel setkat. Protože Stín, který z křišťálové lebky unikl ke mně a pak k hyeně, teď sídlí v Konstantinovi. Jako by to už byl stálý člen smečky.
• Pán Tajemství neměl na jeho existenci nejmenší zájem - ten, kdo se v Konstantinových očích za Vecnu vydával, nebyl nikdo menší než Asmodeus, vládce Devíti Pekel.
• A Stín, který se od doby, co jsme na něj narazili, otřel snad o každého člena smečky, to byl služebník Glasyi, kněžny Šestého kruhu.
• Sven píše:„Komu bys řekl, že slouží?“ zeptala se.

„Vecnovi,“ odtušil jsem, ale když se ptala takhle, bylo jasné, že ví něco víc a že moje odpověď nebude správná.

„Ne, to si jenom myslí. Ale ve skutečnosti má svazek s Asmodeem. A démon není ve skutečnosti démon, ale succuba.“

• Havrani zakroužili nad věží, a když se její podoba změnila, snesli se zase dolů do stejného sálu, z nějž jsme vylétli. Ale tenhle byl jiný. V místě, kde byl v původním sále postavený portál, stála nyní klec. A uvnitř ležel do klubíčka schoulený trpící a raněný gnoll. Vlastně celý sál slyšení teď vypadal víc jako sál výslechů připomínající sofistikovanou mučírnu.
• Z přítmí se vynořil Janos, i když to byla jen další podoba succuby.
• ...A tak nakonec gnoll kývl. A my se mohli vydat na cestu zpět.
• Aiss píše:Přesto jsem se nevracela s lehkým srdcem. Ne s tím, co mi Stín ukázal, než ho Sven odehnal někam do tmy… Protože ne všechno z toho, co jsem viděla, byl klam.

Janos v katedrále, jako předtím. Ruce natahuje k Aiss a pak se obraz propadá a mizí, Aiss vidí katedrálu zvenčí a obrovský, obrovský hřbitov a pak nic.

• Sven píše:„Tušila jsem to. Stín je pryč,“ odvětila kněžka a úsměv z její tváře se začal vytrácet. „Nevím kde je, ale tady není.“