Hirako

• http://www.d20.cz/skupina/121/clanky/svenovy-zapisky.page20.html
• Sven píše:„Potřeboval bych prodat něco magického.“ Půlčík nám nakonec pokynul, abychom ho následovali k jeho mistrovi. A tady mne čekalo překvapení.
• Zelená pleť a bledé, žluté oči jasně naznačovaly, že hledím do očí githovi. Jednomu z příslušníků rasy z jiných sfér.
• S knihou, která prý obsahuje každý rituál, se mi neloučilo snadno. Ale já potřeboval vlastně jenom jeden jediný a ten mi tahle kniha zjevně nemohla dát. Cítil jsem, že lépe poslouží někde jinde.
• Vysvětlil jsem githovi, co bych potřeboval. A jmenoval i nemalou sumu, která snad mohla pokrýt náklady takového rituálu. Zničit démona z Col Fen byla jediná věc, která mne stále držela poblíž Aiss i ostatních.
• „Potřebuji vědět něco o přírodní magii. Takové, kterou by bylo vhodné obklopit mrtvé,“ popisoval jsem kouzlo, které se svíjelo okolo Spercheiova těla.

„To není úplně můj obor, ale pán Resvin z chrámu Erathis bude určitě vědět víc,“ řekl mi gith. „Rád bych si ji tu nechal na prozkoumání,“ navrhl nakonec a kývl směrem ke knize.

• „Snažil jsem se zachránit, co se dalo,“ lhal jsem, jako když tiskne, githovi do očí, neboť to on mne uvítal u brány Akademie. Teď si mne měřil přimhouřenýma očima a s kamennou tváří bez jakéhokoliv výrazu.

„Nevím, jestli je to všechno, ale snad ano,“ dodal jsem, tváře se zkroušeně.

Gith ještě chvíli mlčel a napínal tak moje nervy k prasknutí, ale nakonec kývnul a ukázal, kde odstavit vůz.

• „Rituál na zapuzení démona ti však poskytnout nemohu,“ konstatoval po chvíli napjatého ticha. Zpola jsem to očekával, takže jsem necítil ani přílišné zklamání. Bylo jasné, že to bude tvrdý oříšek. „Můžu tě před ním ale ochránit.“
• „Jak jsem říkal, mám ještě jednu záležitost, s níž byste mi mohl pomoci,“ prohlásil jsem a vytáhnul jsem meč, i když v hlavě jsem ucítil jemnou výčitku. „Tohle byla kdysi mocná elfská zbraň, ale od té doby, co se v ní usídlila duše zlovolného čaroděje, je zkorumpovaná a zlá. Chtěl bych jí navrátit dřívější slávu.“

„Nežádáš lehkou věc,“ prohlásil gith, prohlížející si zbraň ve světle kahanu. Držel ji jemně, téměř jako by choval dítě. „Ale máš-li pevnou vůli a jsi-li ochoten tvořit svůj vlastní osud, mohl bys to dokázat. V Astrálním moři, tam odkud pocházím je klášter Sv. Alabara. Tamní mniši by ti měli být schopni pomoci, prokážeš-li se mým jménem.“

„A jakou cenu budou žádat?“ zeptal jsem se. „Budu schopný ji zaplatit?“

Mistr Hirako se na mne dlouze podíval. „Se znalostí toho, co tě teď naučím, můžeš obstát.“ A pak se jeho pohled vpil do toho mého. Nevím, jestli to trvalo spíš minuty nebo hodiny. Ale pak jsem stál znovu v jeho pracovně. Otřesený. Zmatený.

„Další lekce najdeš tady,“ řekl a podal mi drobounkou knížečku. Vypadala staře a zjevně již zažila mnohé. Pět základních pravd, stálo na obalu.

• Aiss píše:Tehdy, zcela bez varování, brána explodovala  - výbuch to byl takový, že se přes celé město přehnala vlna žáru či chladu, jako by se snad vymrštěná síla nemohla rozhodnout. Pokud bránu nikdo necítil, když byla otevřená, tak teď už věděl každý ve městě, že se zavřela.

Ve své pracovně na akademii Umění odložil mistr Hirako vyřezávanou misku. Dřevo jemně kleplo o stůl, githský čaroděj ale naslouchal něčemu jinému, hlavu nakloněnou ke straně.

• Paní Alandra ho již dříve instruovala, že je důležité, aby kněžka Královny zůstala naživu - a varovala ho, že má to děvče neobvyklý talent být ve špatný čas na špatném místě. Tohle, zdálo se, byl právě takový čas. A nikdo v tomhle městě se nedokázal dostat na jakékoli místo - špatné nebo dobré - rychleji než Hirako. Než se hladina čaje v misce ustálila, byl už mistr Hirako v síni Kruhů.
• Mistr Hirako zaváhal. Napřed musel do mezisvětí odeslat elfku, která když ho spatřila, na něj zkusila předstírat slabost - kdo ví, k čemu se chystala. A teď když přivolal ze sevření té stvůry kněžku, bylo v ní víc pekla, než by čekal. Napadlo ho, že paní Alandra možná dělá chybu, když se zaplétá s takovouhle sortou.

Teď ale nebyl vhodný čas polemizovat nad správností voleb paní Alandry, uvědomoval si, a rychle kněžce vnutil mezi rty několik hltů z křišťálového flakónku. Ať to byla magická moc nápoje, nebo jen skutečnost, že musela dívka zabojovat o dech, aby se neutopila ve stříbřité kapalině, přivedlo ji to k vědomí. A musela v tom být i kouzla, myslela si později, protože jí to dodalo tolik síly, aby jí mohl gith pomoci na nohy.

Poplašeně se rozhlédla kolem, ale neviděla ani Gaerwyn, ani Konstantina - jen mezi ruinami zahlédla krvežíznivou hromadu kostí. Oči jí zaplály novým ohněm, vztáhla ruku, snad aby monstrum proklela.

Mistr Hirako ji ale přerušil. "Půjdeme?" zeptal se.

Překvapeně se na něj otočila a rázně zavrtěla hlavou - "Jistěže ne, nemůžu tady nechat smeč-" ale to už ji pevně držel za paži a vzápětí stáli v síni Kruhů v budově Akademie, daleko od Šedivcova domu.

• Ani nemrkla, jen vztekle vycenila tesáky. A dala githovi pěstí.
• Nevím, zda to víc překvapilo mě nebo jeho. Ale jestli ho čelist bolela alespoň z části tak, jako mě ruka, tak jsem mu to nepřála. A jeho to vážně naštvalo. Viděla jsem, jak sám sebe přesvědčuje, aby mě na místě nezabil. Tohle si prý k němu nikdy nikdo nedovolil.

Omluvila jsem se. Nuceně, neupřímně, ale omluvila jsem se. Snažila jsem se vysvětlit, že se potřebuji vrátit nazpět, jinak se někomu z mých přátel může něco stát.

Nakonec mě začal poučovat, že pokud je něčím osudem tam zemřít, tak se tak stane - mě, kněžku Osudu a Smrti. Nechápe, že teď není ta doba, kdy by Havrani tiše stáli stranou a sledovali, jak se Osud prostě děje. Tohle je čas, kdy musíme sami zasahovat do běhu věcí, abychom drželi Osud ve správných kolejích.

• Po chvíli se zvedla a znovu vyhledala mistra Hiraka. Tentokrát svou omluvu myslela upřímně, a on ji tentokrát doopravdy přijal.
• Protože portálové cestování není nejjednodušší zábava, Mistr Hirako mi nechal vypravit vůz, který mě vzal k Šedivcově domu.
• N:Šla jsem za Hirakem. Jeho dveře byly pojištěné nějakou magickou... bariérou nebo něčím. A tlumilo to zároveň zvuk. Reakce na své klepání jsem se nedočkala.
• Aiss píše (po slunovratu):Jenže jediným, kdo Gharovi zřejmě mohl pomoci, byl mistr Hirako - a ten, jak se zdálo, kamsi odcestoval.