Durmen

• pán Měsíční věže (také se jí říká Půlnoční)
• Sven píše:Lanar: „I pán Měsíční věže za Kylaru nabídl pěknou sumičku. Také se říká, že po Spercheiově smrti ji pán Měsíční věže nechal hledat. Dokonce povolal paní Alandru z Magické akademie, aby mu s tím pomohla, ale Kylara byla ta tam.“
• Aiss píše:"Paní z Havranů!"

Aiss vzhlédla a uviděla, jak k ní svižně kráčí pán města. Nebylo tak těžké uhádnout, o koho se jedná - rysy tváře ho snadno vydaly za bratra paní Alandry, ačkoli na něm bylo více znát, že v žilách sourozenců koluje krev eladrinů. Vládce Měsíční věže byl muž středních let, ale ohlédla by se za ním i mnohá mladší dívka.

"Vyrozuměl jsem, že je tohle vaše práce," Durmen rozmáchlým gestem zahrnul trosky, jezírka krve a další následky nedávného zápasu. Pak, když zaznamenal dívčin vyděšený výraz, se usmál. "Myslím to, že je po všem," dodal.

Aiss se zmateně rozhlédla kolem. "Já… ano. Asi ano," vysoukala ze sebe.

Tváří pána města se znovu mihnul shovívavý úsměv. "Jistě toužíš po odpočinku. Jen jsem chtěl tebe a tvé přátele pozvat na takovou… menší večeři." Pevně stiskl dívčino rameno v gestu, které mohlo být přátelské, ale především dávalo jasně znát, kdo je tu pán. "Jako projev vděčnosti."

• "Skvělé!" krátce zazářil pečlivě odměřený úsměv. "Nechám tě tedy zatím oddechnout. A protože Pírko bude vyklizeno kvůli raněným, ve Věži máte samozřejmě k dispozici ubytování."

Kněžka nepřítomně přikývla a Durmen ji nechal stát tam, kde ji předtím našel, jen víc unavenou a zmatenou.

• Kdo ve mně vzbuzuje nejistotu, to je pán Durmen. Alandra zmiňovala občasné spory s bratrem spíš jen tak konverzačně, ale… Nevím, co si o něm myslet, předpokládám, že večer přinese víc.
• Zevnitř se ozval smích, jak se Gaerwyn snažila naučit vymóděného Konstantina kroky nějakého tance. Tomu pobaveně přihlížel pán Durmen, dokonce se občas sám zapojil do vysvětlování.
• Podle pána Durmena byla Kylara hlavním důvodem sporu mezi pánem Resvinem a Spercheiem. Prý mu ukradla žezlo Života, jakýsi mocný artefakt… Spercheios ale popřel, že by ho měl.
• Sven píše:Hlavní dveře sálu se otevřely a jako hvězdami ozářenou chodbou vešla dvojice až příliš připomínající vládce Vílí divočiny. Paní Alandra oděná ve zlatě a stříbře, barvách slunce, a pán Durmen v černostříbrné, symbolizující měsíc. Bratr a sestra, podobou dost možná dvojčata.
• A pokud jsem mohl soudit z pohledů a dotyků a pokud byli alespoň trochu věrni svému nyní již notně rozředěnému dědictví víl, tak možná i příležitostní milenci.
• Po dezertu následoval ještě jeden… dezert. Jeden ze sloužících podal panu Durmenovi kazetu, a když ji otevřel, skvělo se na ní pět prstenů. „Vím, že na drahé kamení moc nejste, ale snad přijmete tento dar.“  Mezi hosty se ozvalo šeptání. I mně unikl mezi rty hlasitý výdech. Prsteny byly magické. Cítil jsem, že každý z prstenů má určeného majitele.
• „Potřebuji, aby někdo důkladně prošetřil, co se vlastně stalo,“ prohlásil Vartenský pán, když se setkání už chýlilo ke konci. „Byli byste ochotní se toho ujmout?“ V ten moment se tvářil jako vzor vší státnosti.

Lanar do mne šťouchnul loktem. „Durmen moc často o pomoc nežádá,“ syknul mi do ucha. Vládce Varteny vypadal vskutku překvapeně. Jistě nebyl zvyklý na odmítnutí.

„Nemůžu spolupracovat s někým, komu nemůžu věřit,“ zašeptal jsem v odpověď. Jen koutkem oka jsem zahlédl údiv v Gharových očích i elfčin neprostupný výraz.

• Když jsem nereagoval, dodal Lanar ještě, „Jsi jediný schopný to rozluštit.“

Gaerwyn, která natahovala uši, to zaslechla a zakabonila se. „Zajímalo by mne,“ zeptala se pak, „čím to, že prostý koňský handlíř, jako je tady Lanar, požívá u dvora takové vážnosti?“

Pán Durmen pokýval hlavou, chvíli zvažoval odpověď. „Jeho názory jsou pro mne důležité a cenné,“ odvětil nakonec. Tahle věta mne přivedla k myšlence, že Lanar by mohl být docela dobře nejen rádcem, ale i špiónem.

• Aiss píše:Vendamir: "Pán Durmen je laskavý člověk, i když možná působí chladně. Není třeba se ho obávat."
• Sven píše:„Novou zbroj, pro pána Durmena?“ vnímal jsem jen tak mezi halasením ostatních slavících.  „Cenný materiál,“ říkal právě trpaslík.
• N:materiál byla baziliščí kůže
• Gorbik ještě řekl, že byl hrozně rád, že po něm Durmen nechtěl, aby mu vrátil materiál, resp. ho nahradil
• Sven píše:„I vy na sebe dávejte pozor," zasmál se Lanar a pohladil oslíka po hřívě. „A jestli vás cesta zavede na Krkavčí skálu, vyhledejte Borose, podkoního. Poradí vám. Pomůže.“
• „Ještě něco,“ zastavil mne Lanar. „Dům U Dvou děvčátek. Dejte si na něj pozor.“

Tázavě jsem se na něj podíval. „Omlouvám se, musím jít. Něco… něco se děje.“

V hlavě jsem přemítal nad tím, proč mne Durmenův informátor upozorňuje na jednu z místních laciných putyk.

• Gaerwyn si pro změnu špitala cosi s panem Durmenem. Chvíli to vypadalo, že si docela rozumějí. Hlavy nakloněné k sobě jak dvě hrdličky. Pak, když ji vzal za ruku a vedl ji směrem k zahradě, jsem zachytil elfčin zoufalý pohled. O chvíli později Gaerwyn dorazila nazpět, chůzí více než svižnou a s rudě planoucími tvářemi.

„Odcházíme,“ prohlásila rezolutně a popadla svůj batoh. „No tak honem,“ dodala, když se jí zdálo, že se nehýbáme dost rychle. Jen koutkem oka jsem zahlédl odcházet druhým směrem pána Durmena s potutelným výrazem ve tváři.