Páté sezení – Napříč kontinentem

Edward nevěří ani slovo Diegovi, který se zmiňuje o nálezu třetí lodi (Virgo Caelestis) a tomu, že by nad ní mohli odplout a odhání ho pryč.
Postavy se naopak vydávají po akvaduktu na opačnou stranu do vnitrozemí. Podivné změny okolo nich se na okamžik vracejí, když se noc změní v den a akvaduktem teče místo vody krev. Pak se vše vrací do normálu.
Po mnoha mílích pochodu dorazí až k přehrazenému jezeru z něhož je akvadukt napájen. Nedaleko stojí zachovale vypadají vilka a popásá se stádečko ovcí. Podivné střídání dne a noci se znovu spustí vstupem do vilky. Jakmile někdo vyjde ven nastane den a místo stádečka ovcí pozoruje vilku ostražitě ohromný býk s krví podlitýma očima, zjevně se chystající z postav udělat sekanou.
Po marných pokusem mu uniknout použije Vittorio na býka jeden ze svých výbušných šípů. Ten je však buď špatně vyrobený nebo se pokazil, když zvlhnul v akvaduktu a tak je výbuch neočekávaně drastický. Když se rozptýlí kouř a dým najdou postavy z býka jen ulomený roh na dně poměrně slušného kráteru.

Podivné události jsou poslední kapkou a tak se rozhodnou dále se na místě nezdržovat a vyrazit do hlouběji do vnitrozemí. Jednou narazí na onen podivný totem, kterému však nyní chybí jeden roh. A světe div se, ulomený roh z býka, který si nesou sebou zdá se pasuje.
Po mnoha dnech a týdnech putování dorazí až ke kameny dlážděné silnici a k vzájemnému velkému překvapení projíždí okolo vůz vezoucí otroky se dvěma strážemi na koních. Neporozumění a nejasnosti přerostou v zajetí Ignatia a Trevena a následnou bitku.
Ukazuje se však, že vůz veze válečné zajatce a je předvojem armády vracející se z tažení. Z velkého maléru je zachrání jedině předstírání, že řídí vůz se zajatci oni a tak sledují armádu až do města. Narazí zde v ulících na propuštěného otroka, který jako jeden z mála mluví starou říšštinou, jménem Titus Labienus. Pomůže jim prodat otroky na voze a zrovna když utrácejí utržené peníze v místní obdobě hospody vystoupí na pódium před chrámem Magna Mater, která žehná vítězné armádě. Obří žena s rohy z toho jedním ulomeným... to nemůže být náhoda.
Aby toho nebylo málo, někdo řekne dokonalým Atlantskými dialektem "Ignatio, příteli, co ty tady děláš."