9. prosince 2008, NYc (15 dní po posledním zápise)

25. listopadu jsme byli vyzvednou tělo Chei-Win v té šílené hale, ale narazili jsme tam znovu na toho retardovanýho ruskýho maniaka. Minule byl nahej, až na tu svářečskou helmu, tentokrát byl celej zavařenej do asi třiceti kil kovu.
Rovnou se do nás pustil, ze začátku to vypadalo že ho dostaneme, tak jsme se s Tommym vydali za ním, i když Sára říkala že máme ustoupit. Měla pravdu, měli jsme se minule poučit z toho, že i když měl prostřelenou ruku, tak s ní zacházel jako by nic. Napumpovali jsme do něj munice, že by to stačilo na zabití patnácti lidí. Prostříleli jsme ho tak, že by to normálního člověka pětkrát zabilo na místě (dva zásobníky z ´38, zásobník z Tommyho ´44, zásobník z brokovnice a jedna vybuchlá plynová bomba).
Ten chlap fungoval pořád dál. Jakoby nic. Rozsek mi bok a totálně mi rozmlátil hrudník a obličej řetězem, Sára a Tommy dopadli o dost líp, ale taky tak tak. Pořád pobíhal okolo, z boje a zpátky, měl tam několik pastí (náhlej výboj reflektorů, padající šrot...)

Nakonec ho zabila Sára. Bodla do sebe triádu (vůbec neříkala že jí má s sebou) a najednou jakoby byla totálně mimo. Začala všem okolo rozkazovat, rezonovalo to v hlavě, nedalo se tomu skoro odolat, začala krvácet z očí jako tenkrát u toho policajta co nás zastavil.
Přikázala tomu maniakovi, aby se zabil - a on si prostě probodl oko šroubovákem. Řekla těm homelessákům okolo, že nic neviděli - a oni si začali škrábat oči. Nakonec to nevydržela a zhroutila se.
O tomhle si s ní musim vážně promluvit. A taky si musim promluvit s Nathanem. Timhle způsobem to s ní může být brzo taky pořádnej průser.

Tommy mě (pořád při vědomí) vyhodil v nemocnici. Doktoři mě dvakrát operovali, pokaždý asi šest hodin, než mě z toho dostali. Dalších šest dní jsem strávil v bezvědomí.


Probral jsem se 1. prosince, hlava v 10cm. obvaze, hrudník podobně, rameno v dlaze, pořád mimo.
3. prosince se ukázali Tommy se Sárou. Hloupost, ale asi ne moc velká. Doktoři toho rovnou využili, aby mi, když mám "morální podporu", oznámili, že mám obličej na hadry, zdrátovanou čelist, zdrátovanej hrudník a šrouby v puse.
Poprosil sem Sáru ať zavolá mýmu právníkovi, má pro podobný případ instrukce (pojišťovna, doktoři a tak. Viděl jsem příliš mnoho kolegů, kteří si to slízli protože se někdo dopálil, tak jsem radši předcházel událostem).

4. prosince se ukázala policie (mám dojem, že si pro tyhle případy nahraju na diktafon vyjádření, lžu jim už roky furt totéž a oni stejně pokaždý přijdou a otravujou a otravujou...) a pojišťovna. Naštěstí mám osobní pojištění u někoho jiného než majetkové, jinak bych měl už asi docela problém.
Teprve dneska (9.) jsem se dostal domů. Zavolal jsem ostatním, musíme se do toho skladiště mrknout znovu. Hned zítra, nejlíp.