21. listopadu 2008, New York zápis je opět psaný původním rukopisem
Cesta byla děsná, orientovat se na konci listopadu podle fotek křižovatek, pořízených uprostřed léta, je nic moc. Zvlášť když místy není mezi těma cestama rozdíl. Reálně to sem je cesta tak na čtyři hodiny, pokud kašlete na předpisy a máte slušný teréní auto, jinak tak na šest, osm (nepočítám cestu skrz NY), ale vyjel sem včera v jednu a dobloudil sem sem až dneska ráno. Aspoň sem si cestou pokecal s jednim nadšenym militantnim majitelem zbraňovýho kšeftu a získal pár novejch vědomostí.

Je to tu docela útulný. Bývalý povrchový kamenolom, ze všech stran skála, dole je tak trochu vojenský výcvikový tábor, na první pohled dávno opuštěný chatky, ale v reálu to tu je všechno funkční, deaselovej agregát s palivem, polní kuchyně, vybavená střelnice (jako... ochranný stěny z pytlů s pískem, terče, plechovky, zbraně a munici sem nenašel, ale možná tu někde je, vzhledem k tomu, že ve svahu je i muniční sklad s dynamitem). Docela pohodlné postele a tak. Chybí tu satelitní telefon (neni tu signál) a já blbec sem si ho nevzal, příště. Možná bych sem mohl i jeden koupit, ostatně.

Trochu jsem si zatrénoval. Je to dost příjemnej pocit, překvapivě. Taky sem si u toho trochu zastřílel. Potom, co mě trochu zpracoval Tommy, to je lepší než předtim, ale moje střelecké schopnosti furt nejsou žádná sláva...


22. listopadu 2008, New York
Sem si dneska zatrénoval fakt pořádně, jsem docela zrasenej. Ale vcelku příjemně. Večer jsem si hrál s tím snímkováním pomocí rychlozáběrového foťáku. Mělo by to fungovat. Pořád si pohrávám s myšlenkou, že by správně upravená čočka mohla záběr stabilizovat mnohem víc než ty čachry co dělám s filmem, ale moc mě nenapadá jak na to - složením? vrytým obrazcem? hrát si v alchymistickém stylu s celulózou je jedna věc, ale uvažovat o faktickém rytí pentagramů do objektivu intuitivně trochu překračuje mojí představu příčetné činnosti.


23. listopadu 2008, New York
Včera sem to ZATRACENĚ přehnal. Sem naprosto zrasenej, bolí mě svaly, o kterých sem netušil, že je mám, ráno jsem bolestí málem nevstal z postele, donutil jsem se jen silou vůle, protože v příručce docela dobře popisovali, co se stane, když se z toho člověk nerozhejbe. Dal jsem si ráno procházku, zkoušel sem střílet, ale nechal sem toho, málem jsem střelil sám sebe když jsem neudržel pistoli ve zpětnym rázu.
Sledoval jsem nějaké filmy a čet si pár ztaženejch příruček.


24. listopadu 2008, NYc
Pořád sem na hadry, ale už se aspoň můžu hejbat. V poledne jsem si troufnul řídit zpátky do NY. Sešel jsem se s ostatními - kapku problém, zapomněli jsme odklidit Bronovo tělo, to bude dost nechutný.
Je potřeba vrátit se do toho skladiště a vyzvednout tělo Chei-Win.