Myšlenka na to že mu vystřelim mozek z hlavy mi přišla stejně lákavá, jako laciná a nicneřešící. Chei mi to nevrátí.
Pak se stalo něco co sem naprosto nečekal. Asi ze strachu, že ho skutečně zastřelím vzala Sára morphium a dala Bronovi smrtelnou dávku. Zemřel pár vteřin na to, v klidu uspaný na věčnost. Něco mi říká že si to tak nezasloužil, ale popravdě na tom nesejde, mrtvý je tak jako tak stejně, jak zemřel na tom nic nemění.


20. listopadu 2008, NYc
Probral jsem se na podlaze u sebe doma, večer jsem tam usnul. Střízlivej, ale naprosto zničenej.
Poslechl jsem si záznam z toho jejich výslechu a mám chuť Sáru uškrtit. Věděl jsem proč ho nechci mrtvýho tak brzo! Tolik věcí, na který se nezeptali.

Bron byl očividně docela postavenej týpek. Jeho práce zahrnovala sto až dvě stě tisíc lidí, od zaměstnanců až po odběratele drog. Měl nějaký děsný ultimátní Plán, bez jeho přítomnosti se bude Aurora šířit asi stejně, ale chaoticky.
Říkal, že ho štvou nějaké nadnárodní korporace (jaké? Co s nimi měl společného? Co chtěli korporace po mafiánovi?), ale že on ovládá ulice a nějaké stoky, ale že nemůže do kanálů (proč nemůže do kanálů? Co v nich je zajímavého, aby tam vůbec chtěl?).

Celou šerou zónu vede kromě něj pět lidí. Čtyři výkumníci ze sv. Agnes a nějakej divnej typ. (bude potřeba se do Agnes vloupat. Nebo někam. Je potřeba zjistit kdo je v tý nemocnici čistej, jestli jde jen o špičky, nebo jestli je lepší to tam prostě od základů vypálit).

Brona oslovoval Sáru jménem nějaký Ruský šlapky. Mumlal, ale myslím že to bylo "Taťana". Z jakési "Pjotrovi stáje" (kdo je Pjotr? Jen pasák nebo v něčem taky jede? Začínám mít pocit, že imigranti z Ruska z doby po pádu SSSR by se měli prostě všichni v abecednim pořadí postavit ke stěně) Kolik užitečného co nevíme toho o něm může Taťana vědět, vyplatí se jí hledat? Asi ne.

Nevim, jestli to mám řešit tak že výslechy budu dělat sám, nebo tim že Sáře vrazim příručku se základama. Naši nepřátelé nám sami dodávaj Auroru, drogu která se dá použít jako naprosto perfektní sérum pravdy, a ona stejně nechá tolik nezodpovězených otázek.

Od smrti Chei se musim od Aurory držet dál. Pořád ve mě rezonuje zárodek psychický závislosti, jak sem to zkusil, je mi mizerně a tohle se strašně nabízí.

Potřebuju vypadnout. Sbalim se a zajedu na tu střelnici na severu, kterou nám dohodil M, ještě jsme na ní nebyli. Navíc začínám mít dojem, že mi trocha fyzickýho tréninku jedině prospěje, od doby co sem si prošel tou blbou nemocí sem na něco podobnýho rezignoval a je to cítit.