22. října 2008, NYc
Ani nevím, proč dneska tenhle sešit beru do ruky, nic zvláštního se v posledním týdnu nestalo. Většinu času jsem strávil běžnou prací (a vypadá to, že konečně dostanu peníze za pár věcí z minula, takže aspoň něco) a sem tam sem si hrál s filmama. Začíná to vypadat dost slibně, ale na konkrétní závěry je zatím trochu brzo.

Roxana odjela za maminkou zpátky do Ruska. Rumunska. Nevím, kde v tom je rozdíl, ale Sára mě furt opravuje.


25. října 2008, NYc
Dneska jsme seděli ve Starbucks a řešili jsme co dál s tou nemocnicí, když mi najednou přišel přes nějakou delivery službu balíček. Rozbalili jsme ho namístě a byl docela překvapivý.
Tak zaprvé obsahoval fotky z něčí sledovačky. Ty fotky byly mizerný co do kvality fotografa, ale dost dobrý co do kvality sledování (pár za všechny viz přil. f. 21-28). Byly tam různý lidi, jedno místo v Čínský čtvrti, záběr do okna na nějaký skoro polní operační sál.
A pak tam byl dopis, z něhož vyplývalo, že to dělala buňka jakési organizace, která byla kompromitována a tak předala práci další buňce. Nám. Opravdu příjemné. Nepamatuju si, že by mě za tohle kdy někdo zaplatil, nebo že bych kdy někomu něco podepsal. Každopádně sledovali nějakou přesunující se mafiánskou ordinaci co se co týden nebo dva stěhovala.

Kromě toho tam byly fotky dvou míst s plánkama cesty – očividně čistý save housey, jeden v metru a druhej v nějakym kontejneru v přístavu.
Sára se šla podívat na ten v přístavu, Tommy na ten v metru. Já si zašel za přítelem u Číňanů, práce Rusů jim pod nosem se mi nějak nezdála. Ten mě ujistil, že to určitě není oficiální, ale že se možná dohodli s nějakou frakcí v čínské mafii a v tom případě by to bylo možné.


26. října 2008, NYc
Obhlídli jsme si to místo z fotek. Očividně máme už jen pár dnů, abysme kdyžtak něco udělali. Moc se mi to nelíbí, ale možná to má návaznost na sv. Agnes.
Musim zjistit, kdo je ten chytrák z televize, a kdo nám ten balíček poslal, tohle mi je dost protivný.


27. října 2008, NYc
Vtrhli jsme skrz sousední dům do tý jejich laborky, bylo to něco naprosto nechutnýho. Byli tam lidi v děsivym stavu přidrátovaný ke stěnám ze kterejch tam dva týpci něco destilovali. Sára odvedla pozornost na ulici koberečkem petard hozenym pod auto, s Tommym jsme si s těma dvěma nějak poradili. Jeden z nich si chtěl bodnout nějakou odpornou injekci se třema složkama, ten druhej na nás zkoušel vytáhnout poloautomatickou brokovnici.