15. října 2008, NYc
Před hodinou jsem házel mrtvolu do Hudsonu. V životě bych nevěřil, že tohle kdy budu dělat. Až tohle dopíšu, tak se asi pudu k pár přečmáraných písmen k Nuanovi (Irskej bar, pokud tohle bude mít někdo v ruce, třeba mu ta informace bude k užitku) ožrat pod stůl. Zvlášť po tom co se stalo.
Sledovali jsme toho údržbáře, se Sárou jsme se vetřeli dovnitř na ubytovnu, ona dole kontrolovala, jak moc je nalitej, já se k němu vloupal, že ho prošacuju, hodim mu nějaký štěnice a tak. Ale kapku se to zvrhlo, chytil nějak podezření (zajímalo by mě, co tam s nim Sára dole dělala), sebral si věci a zmizel.
Sledovali jsme ho až do nějaké jeho boudy v takové správné díře, tak jsem si řekl, že se tam vkradu za nim. Tommy vyhodil proud, on vyšel ven, já vyletěl nahoru – nešlo to přesně podle plánu, Tommy se s nim dole začal rvát, ale co – hodil sem mu štěnice do mobilů, vysílačky, vyběhl sem pryč, ale to už dole byla bitka v plném proudu, Tommy, on, Sára s baseballkou.
A pak se ten chlap najednou prostě PROMĚNIL. Z ničeho nic. Namístě nabral třicet čísel vejšky a zdvojnásobil si hmotnost a Tommy se najednou rval s tim ještěrotypem, kterýho sem viděl ve skladišti před měsícem.

Nakonec jsme ho zabili. Zahrnovalo to dávku pepřáku, zlomenou baseballku, pár kulek, dvojitý přejetí rozjetym autem a pak ještě jednou plnej zásobník od Tommyho. Ta věc dokázala běžet ještě po dvojitym nárazu autem s pěti kulkama v zádech, neuvěřitelný.
Když umíral, změnil se zpátky na-_ do lidský formy, řekněme. Stěží věřim tomu, co se stalo, můj mozek se to snaží nějak začmárat, jako vždycky při traumatickém prožitku. Naštěstí mám tohle trochu natrénovaný, tak si sem pořád jistej tím, co píšu.

Tommy je v nemocnici. Holky to nějak rozdejchaly.

Kromě toho, co se stalo Sáře. Ta věc po ní hodila lednici. Takovou tu starou, kovovou, těžkou lednici, přímo Sáře na hlavu. A ta se zastavila na místě. Doslova – chvíli visela ve vzduchu a pak spadla přímo dolů a rozbila se. A Roxana ho v jednu chvíli oslovila nějakým náboženským blábolem s krucifixem v ruce, což ho na chvíli zastavilo, skoro jako neviditelná stěna.

Sakra. Snad si to pamatuju celý dobře. Ale jsem si docela jistej, že jo. Jen doufám, že si to zejtra budu pamatovat nezkresleně, po zážitcích s tim, jak lidi reagovali i jen na fotku tý věci, se toho trochu bojim.
Nejhorší na tom všem je, že i když jsme to zlikvidovali, tak ho nemůžeme sledovat – nemáme jak najít ty děti ani další co v tom jedou.


17. října 2008, NYc
Než jsem si přečet předvčerejší zápis tak sem si vybavoval, co se stalo. Nevím proč, ale narozdíl od ostatních lidí si to pamatuju pořád stejně. Tommy, Roxana a Sára taky.

Dal jsem se znovu do práce na těch filmech. Tohle setkání mi v tom výzkumu dost pomohlo, myslím. (viz přil. f. 18-20)

další čtyři stránky jsou popsány různými technickými poznámkami, které se ale tentokrát silně míchají s poznámkami okultními. Sem tam jsou načrtnuty divné obrazce s poznámkami o rytí do skla a některé postupy jsou dost ujeté, prakticky spíš alchymistické než chemické