Tak jako - k Eidimu neni moc co dodat :D
Na druhou stranu s Gergonem nesouhlasim - ten tripple-ending Pána prstenů je ve skutečnosti spíš nefunkční a jedinej důvod proč to tam prošlo je že to je závěr 10 hodinový série jejíž diváci propadli těžkému cult-fanovství, z filmařského/storytelling hlediska to je jedna ze zaslouženě kritizovaných částí (jakože... neni to nějak extra průšvih, ale prostě je to taková pasáž kde to ztrácí tempo a stává se to dost zdlouhavym...)
Anyway, hodně záleží na tom o jakym se bavíme formátu (one-shot? mini-kampaň? roky reálného času hraná kronika o víc jak stovce sezení?) a o jakym se bavíme stylu (spletitý příběh plný mnoha dějových linek vs přímočará akčňárna...)
U akčního one-shotu nevidim problém v tom uzavřít hru momentem finálního vítězství bez čehokoliv moc dalšího.
U složitě stavěné mnohaleté kroniky si dokážu klidně představit i jedno dvě sezení tvoeřené čistým epilogem. (nejspíš hodně
charakterizačních scén s jen trochou procedury).
To je nějaká otázka míry, kterou si musíš odhadnout sám podle příběhu, nálady u stolu a zbývajícího času, co je k dispozici.
Pak tu je otázka toho čím ten epilog vytvořit, pokud ho vytvořit chceš.
V základu je nějaký popis finálního vítězství a uzavření, ale to je dost krátká varianta.
Pak je možnost to vítězství "zhmotnit" nějakými velmi konkrétními popisy. Např. ze získání pokladu místo popisu toho jak se v něm postavy finálně rochní to střihnout při nalezení truhly - a pak popsat jak postavy o dny později doráží do hostince obtěžkané zlatem a dávají si lázeň a hostinu a pak střihnout ještě jednou a dát pár ještě pozdějších popisů toho jak jedna postava třeba vybírá ineriér pro své nové sídlo zatímco druhá obklopená fanoušky sází prachy na nějakých zápasech nebo dostizích... To se dá v klidu zvládnout během 3-5 minut závěrečného monologu, ale je to takové hmatatelnější a víc specifické než pouhé závěrečné konstatování o výhře.
Když to chceš roztáhnout ještě víc, tak dej slovo hráčům a vyzvi je, ať si každý na závěr popíše jednu scénu toho, co s pokladem dělá. (Nebo jak si užívá nabytou slávu nebo vděčnost veřejnosti atp.)
Pak to můžeš roztáhnout ještě víc - můžeš to pojmout jako nějaké procedurální/charatkerizační scény a nechat si hráče hodit na to, jak se jim daří někdo si zřídil sídlo? Ať si na něco hodí - při failu ho trochu oškubou, při winu se mu podaří ukecat super deal s trpasličíma kameníkama, což mu navíc vynese postavení mezi městskou smetánkou.... pokud někdo hýřil na zápasech, tak při failu ty prachy rychle projede - ale zůstane za ním epická legenda všech těch párty, při winu se mu podaří kalit ale přitom si ty prachy udržet (možná kalí rozumě, možná prostě v těch sázkách vyhrává...)
Technicky to můžeš pojmout jako koláž scén (viz Jeskyně a draci kapitola 8, Cestování, Koláže scén, kapitola 9, procedurální scény... jestli JaD nemáš tak si je prostě stáhni z imaga PDFko)
...no a nakonec to můžeš fakt rozvést ještě dál do celého charakterizačně-lehce-procedurálního sezení, které se bude skládat z různých podobných scén a případného občasného uzavření nějakých detailnějších nedokončených linek (jako GM můžeš vytáhnout třeba všechna NPC co si hráči pamatují jménem, ale o kterých naposledy slyšeli 5-10 sezení zpátky, a ukázat, jak skončili ti...)