Ha, teď sem si vlastně vybavil jeden velmi zajímavej protipříklad (sorry, že mě napad až tak zpětně, ale je to ze hry co byla dost dávno...)
Kdysi sem hrál ukázkovku hororově pojatýho oWoD ze "staré školy" původní devadesátkové WoD komunity s jedním z tehdejších (a mezi některými dodnes) legendery vypravěčem. Railroad jak svině, samozřejmě, přesně v tehdejším stylu - ale tak nějak ten správnej typ - ST se absolutně netajil tím, že ta hra není o nějakém hlubším příběhu který by šlo ovlivnit (naopak, ten příběh byl ve skutečnosti velmi jednoduchej a přímočarej - přesně, jak se pro takovou hru i hodí), ale především o atmosféře, popisech a dojmech. Na můj vkus nic, co bych chtěl hrát dlouhodobě, ale jako one-shot suprová věc.
Dotyčný ST tehdy používal GM screen - ale používal ho jiným a velmi zajímavým způsobem. Celá místnost byla ve tmě a přeuspořádaná pro efekt. Školní třída (conový hraní), zhasnuto, zatažený žaluzie, všechno odklizený bokem, herní stůl uprostřed osvětlenej jen svíčkama (tj. všichni jsme byli uprostřed otevřenýho prostoru, ve tmě, kamkoliv mimo okruh herního stolu oslepený svíčkama který byly přímo před náma). Stoly byly do T, hráči na noze, vypravěč za příčkou - a svíčky byly uprostřed těch stolů tvořících příčku. Tj. ST byl na hraně jejich světla - a reálně za hranou, protože byl dál odstíněnej tim screenem. Vzhledem k jeho ne nutně nějak geniální, ale "řemeslně velmi dobré" práci s hlasem pak dokázal v tomhle setupu vytvořit dojem "hlasu ze tmy", kdy jakoby nám příběh vyprávěl někdo, kdo vlastně nebyl úplně přítomný - zvlášť, když pozornost byla mezi hráči a ST ztišil hlas.
Pro hororovej efekt to bylo epic. Co do one-shotů to byla jedna z nejlepších hororovejch immersions co sem hrál a ta míra sugesce byla fakt citelná - postupně sme tam všichni byli fakt vynervený a ten závěr běžel ve fakt naprosto vyfreakovanym stylu.
EDIT: nicméně tohle je fakt hodně specifický užití věci a popravdě to byl za celou mojí RPG kariéru dost unikátní případ - nikdy sem už nenarazil pořádně na nikoho, kdo by to používal takhle, natož úspěšně - ono to totiž pak neni jen o tom screenu, ten je jen nějakej dílčí nástroj, ale o hromadě jiných věcí.
Hrál jsem pak i se ST kteří se vůči tomuhle dotyčnému vyhraňovali a jeho styl neměli rádi, ale kteří používali podobné techniky - nicméně bez screenu. Jeden například naopak preferoval otevřenost prostoru a místo centrálního stolu měl rád spíš polo/otevřené kroužky (jen s malým nebo nízkým - nebo žádným - stolkem uprostřed atp.) s tím, že se sám občas pohyboval po místnosti, někdy prostě jen měnil pozici v "kruhu" (nebo vstoupil do něj), jindy z něj vystoupil a mluvil hráčům za zády - nebo přímo od nich do zdi (což má s vhodnou akustikou stěn fakt hezkej efekt btw.) Výsledek byl - v něčem odlišný, ale intenzitou adekvátní, ne-li silnější.