Lethrendisi, už jsem to tu psal několikrát, tak to ještě zopakuju - pokud chce hráč zahrát i podruhé, tak se na hře dostatečně bavil. Žádné moje posouzení nebo veřejné posouzení k tomu nepotřebuje. Pokud přijít nechce, jedno z jakého důvodu, tak to beru tak, že se nebavil dost. možná je to jen relativní, třeba je prostě zvyklý bavit se
skvěle a tohle bylo jen
dobré, to neumím posoudit. Ale jsem toho názoru, že každý je sám sobě měřítkem zábavnosti.
Lethrendis píše:
A druhá věc, já to chtěl rozepsat už před pár dny, ale pak mi to přišlo zatěžko: Je důležité poučit se na vlastních chybách. Vlastně je to jedna z nejefektivnějších metod učení
Chybami se člověk učí, ale učení není výsledkem chyb.
Kdysi jsem to četl a k této větě nemám co dodat. O tom jak moc je tohle učení (ne)efektivní se moc nechci dohadovat. Skutečností zůstává, že jiné druhy zábavy se u začínajících hráčů snaží možnosti chyb - nebo spíše obecně nezábavnosti kvůli neznalosti hry - vyvarovat, a přijde mi užitečné se tohoto přístup přidržet i v případě RPG, ať už někdo bude začínat sám s příručkou, se znalým hráčem, který hru poprvé povede, se zkušeným Vypravečem, nebo jakkoliv jinak.
I ty děti jsou různé, některé to při neúspěchu zkusí znovu. Můj syn třeba očekává, že mu věci půjdou na první, druhý, nanejvýš třetí pokus, jinak si zaslouží rozkousat, rozbít nebo zahodit. Nevím zda mu to vydrží do dospělosti, ale takové lidi znám a není jich úplně málo.
Zadání je pořád stejné od začátku, změnil jsem jen název diskuse. "Možná to vyjde" je pro mě výchozí stav, který jsem považoval za nedostatečný a hledal alternativy. Pár jich mám. I ta nudná a žvanivá (což je zrovna ten
Pán Prstenů)
Nejsou to technicky nejlepší pravidla, ale to jak vést hru je v nich rozepsané dost podrobně, a pro mě je to alespoň určitý výchozí bod. Ještě čtu pár dalších pravidel anglicky (včetně těch Vampirů).