LOL. :)
No TAKHLE nás to hrát nebaví, ale jak jsem to popsal výše, tak nám to funguje. Ono to samozřejmě není úplně černobílé. PJ reaguje na nápady hráčů a tak třeba celá Morie může u nás vzniknout náhodou.
Příklad: Hráči měli jít opravdu přes horu ale hraničáře napadlo že si hodí na počasí. A hodí tam nějakej šílenej marast. Ok, PJ přistoupí na tuhle hru a hraje se chvíli proti prostředí. A protože to PJ neodhadl, tak za chvíli jsou hráči ve sněhu až po uši (kromě elfa, což všechny štve a dají mu to sežrat za chvíli*). Vzdají to a trpaslíka napadne že by se mohlo projít pod horou. Ok, fajn nápad, příště bude pokus číslo 2, něco připravím. Ještě se to odehraje tak, že ta bouře (pro toto roční období velmi nepravděpodobná) je způsobená kouzlem, což je dostatečný argument aby se nepokračovalo dál.
Pak se někdo zeptá, proč se teda nešlo hned Morií, když tam vládne strýček Balin a z trpaslíka (nebo PJ) vypadne, že už 20 let o něm nikdo nemá zprávy. A že tam je brána, kterou bude problém otevřít. (Pokud cesta průsmykem netrvala celou session, tak ještě odehrajem bránu do Morie a Krakena - zbytek příště, protože to není připravené.)
Morii připravím jako skřetí dungeon, Balrog tam bude jen zmíněn jako Durinova zhouba. Ale když se něco kapitálně posere, tak přijde osobně a trochu postavy popožene (třeba ve filmu je vlastně zachrání z obklíčení skřety).
Ani Lorien nemusel být přímo naplánovaný, ale je připravený jako bezpečné místo pro odpočinek.
Co naopak naplánované je od začátku: situace v Rohanu, utahování šroubů nad Gondorem, jediný způsob jak zničit Prsten a skutečnost, že orli nejsou k hráčům k dispozici… :)
P.S. I to, že nazghúlové létají, mohlo vyplynout z hráčské akce. To spláchnutí by byla nejspíš jejich iniciativa. PJ je za to odměnil tím, že je v dané kapitole přestali obtěžovat, ale do dalších kapitol je udělal ještě děsivější. A třeba to původně vůbec v plánu neměl.
Takhle si já představuji poměrně dobře hratelnou kostru hraní PP:
Intro - Gandalf posílá Froda s Prstenem pryč (Gandalf je PJovská postava, proto hned zase mizí).
1. kapitola - útěk do Roklinky. Žánr horror (postavy ohrožují strašidelná monstra, proti kterým nemají šanci a mohou jen utíkat).
Mezihra: Sněm v Roklince, kde se vyjasní co a jak.
2. kapitola - cesta přes hory (nebo pod hory). Klasické dobrodružství, družina se má stmelit a prožít nějaké boje a drobné questy.
3. kapitola - vyřešení situace v Rohanu. Družina už je silná, kompetentní a po vyřešení Červivce by měla mít pocit nové naděje.
4. kapitola - území Gondoru. Správcovo lidé jdou po Prstenu, ale sami jsou ohrožováni výpady skřetů. Tady bude nějaká velká bitva. Epické scény.
5. kapitola - cesta Mordorem, opět horror - zdroje docházejí, Prsten je stále silnější a postavy melou z posledního. Domyslet nějakou dramatickou scénu při zničení Prstenu.
----
To celé se několikrát zamotalo.
Boromir odpadl hned na začátku (přitom jeho nejsilnější okamžiky měly být při průchodu Gondorem, kde se měl ukázat jako generál lidí ale zároveň umožnit Frodovi odejít s Prstenem).
Pak přišla Morie a nutnost vyvolat Balroga, jinak by družinu sežrali skřeti. (Obětování Gandalfa jako PJ postavy bylo stejně někdy v plánu, protože družina na něj začala moc spoléhat.)
Největší zvrat - rozdělení družiny. Ok, jedněm necháme epické scény, druhé protáhneme tím horrorem plánovaným pro pátou kapitolu… (tohle by asi při hře nenastalo - když se družina rozdělí, tak spíš krátkodobě, třeba viz. hobiti ve Farngornu a pak zase shledání s ostatními).
Atd. Je to stále RR?
Rozepisuji to takhle podrobně proto, že mi to připadá jako poměrně funkční a u nás vyzkoušený způsob, jak hrát rozsáhlejší dobrodružství pod širým nebem. Určitě to půjde i jinak, o tom žádná.
* proto na larpech elfy nikdo nemá rád