Upřímně, osobně se o to nijak moc nesnažim. Postavy rozlišuju v tomhle směru jinými způsoby:
- používaným slovníkem (popř. nějakými oblíbenými frázemi atp.)
- celkovým vyzněním projevu (nóbl vs. ulice, technicky přesná vs. generická vyjádření atp.)
- rychlostí a hlasitostí řeči
- dalšími projevy v komunikaci (ne/skákání do řeči, sebejistotou...)
Přízvuky a nářečí ignoruju, protože to je povšechně věc, kterou bych měl problém do svého projevu plynule začlenit.
Občas u nějaké postavy explicitně zmíním, že mluví s nějakým přízvukem nebo v nějakém nářečí, ale přímo to pak neodehrávám (mám v tomhle trochu výhodu, že když hraju WoDčko tak ho hraju v zahraničních lokacích, obvykle USA nebo VB a jinak sem v poslední době hrál spíš scífka, která mají lidi taky zažité spíš na angličtinu, takže všichni v základu chápou, že i když hrajeme v češtině, tak postavy ve fikci mluví anglicky - přijde mi, že to trochu snižuje nároky na "věrnost" projevu oproti tomu, když by postavy měly mluvit česky stejně, jako hráči. U fantasy je pak problém, že výchozí jazyk je většinou nějaký nedefinovaný "common" a jazyky samotné nejsou nijak moc popsané co do své znělosti, gramatiky atp., takže to hráči moc neřeší a i ve fikci si představují spíš jazyk v němž se hraje u stolu).