sirien píše:
Původní autoři které edice a kterých světů které to rozpracovávají, prosím pěkně?
Zapoměl jsem dodat že to beru podle DnD 3.X (i když AD&D 2e to má tuším stejně, u AD&D 1e nevím). To o té prastaré době kdy nikdo neuvažoval nad XYZ asi radši komentovat nebudu, jednak mi to připomíná jak někdo na Storygames přišel na to, že v Basic DnD se neroleplayovalo, jednak to není úplně snadno ověřitelné a přesvědčení tam mělo jenom jednu osu, tudíž to ani není relevatní.
sirien píše:
Pokud chceš hrát E tak jak bylo zamýšleno, tak jako fajn, ale nevidím moc cest jak to hrát nějak zajímavě - tj. aniž bys obratem hrál šílence.
Toto je důvod proč se motáme v kruhu. Pointa je, že budu hrát úplně stejnou postavu jako ty, rozdíl je v tom, že na základě tvého pojetí bude mít nálepku G kdyžto na základě DnD 3 pojetí bude formálně E.
Asi nejlepším příkladem toho co píšu a jak k tomu D&D přistupuje je ikona (mocné NPC) Crusader z 13th Age (což není náhoda, na 13th Age dělal člověk co byl v 3E vývojovým týmu a druhej z vývojovýho týmu 4E se asi taky 3E nenahrál úplně málo...)
13th Age píše:
The Crusader is the armored fist of the Dark Gods. So long as followers of the Gods of Light stay the hell out of his way, the Crusader turns his wrath against the demons that would destroy the world that his gods want to rule. Follow the Crusader if you must win at any cost.
Quote
“I fear nothing, least of all doing what must be done.”
Usual Location
First Triumph, a fortress in a conquered hellhole near Axis. Or out Crusading.
Common Knowledge
One way or another, it’s a bad sign that the Crusader is accommodated within the Empire and sometimes even welcomed. It means either that the common people have lost their good sense or that times are so dire that the people will accept the help of a destroyer bound to the Dark Gods. If the enemy of your enemy is your friend, then the Crusader is everybody’s friend because demons are everybody’s enemy. The Crusader, however, is the sort of friend who will burn your house to the ground if he finds it tactically necessary.
Crusader je Lawful Evil kvůli prostředkům kterými dosahuje svých jinak dobrých cílů. Přesto není šílenec, má svoje nenahraditelné místo ve společnosti a snadno se může stát spojencem (Good) PC.
Že přístup sobectví=zlo mění nejen vyznění, ale i praktický fungování světa a jak konkrétně popisuju v #74.
A jak mimochodem dodal Ebon, je to prostě je jeden z mnoha způsobů jak tlačit na postavy aby dělaly evil věci, komu to nepřijde dost evil, má možnost si vymyslet něco jiného nebo si třeba projít TVtroopes a zvolit jinou zápletku, takže to asi fakt nemá význam propírat pořád dokola.
Star Wars: Z toho co popisuješ mi přijde, že kde ti klesne moralita, DS rychle následuje, tudíž moc nechápu čeho konkrétně chceš dosáhnout tím že máš dvě stupnice přičemž obě dávaj derangmenty.
Zrovna děj filmů není vůbec složitý interpretovat čistě na LS/DS ose - Anakin si zvedne DS když vyseká Sebulbu (pomsta), dost možná ve válce (nějaká ta strategická rozhodnutí - blbá situace pro Jedie), hodně za vyvraždění tuskenů, trochu za Windua (jedna z těch hodně blbých situací ze kterých vybruslit úplně bez DS není snadný a jemu už po těch tuskenech k pádu moc nechybělo), vraždění v chrámu (tady už bylo tý DS na něj evidentně až příliš, takže ano, nějaké ty derangmenty jako červené oči a agresivita), přiškrcení Padmé (pod vlivem darangmentů, ale Force něco jako jednání v afektu nezná, takže znova DS), pak mu Obi-wan poskytl rychlou terapii těch derangmentů pomocí praktické ukázky jak dopadaj Sithové co mají málo skillu, ale hodně si ujížděj na DS.
Ebon píše:
Jak zahrát reálně zlého šílence?
Já si teď nemůžu vzpomenout že bych hrál jiného šílence než
Kalaka v jednom one-shotu. V zásadě jsem používal hlášky a grimasy inspirované Tiberiem (z
Caliguly) a Baronem Harkonenem (
Lynchova Duna). Asi mi to docela šlo, jeden hráč si udělal postavu fanatickýho loajalisty a po první scéně se rozhodl že ten chlap je naprostej magor a nechce s ním mít nic společnýho.
Jinak mě kdysi napadlo, že k hraní "realisticky" vypadajících duševních poruch by možná stačilo brát situace ve hře a reagovat jako by se děly v úplně v jiném kontextu. Např.
jednou reaguješ i na malé komplikace jako by byly naprosto zásadní a nepřekonatelné, jindy naopak vážné problémy bereš jako by je šlo vyřešit mávnutím ruky. Chlápek co proti tobě jde po chodníku právě vytahuje ruce z kapes - určitě proto aby tě praštil. Všichni ti lidi se určitě nesrocují kolem tebe jen protože stojíž na zastávce. Když si takhle věci "přeložíš", můžeš na to pak reagovat, jako by se to tak skutečně dělo. Ale je to jenom nápad, nezkoušel jsem jestli je to tak dobrá pomůcka k RP jak mi to teď přijde.
Každopádně je to fakt zajímavý téma, spousta her má pravidla pro duševní zdraví, ale ve skutečnosti se jich hrozně málo nějak podrobněji zabývá tím jak tyhle věci vlastně hrát. Jestli na něco zajímavýho narazím na nějakým eng fóru, tak sem hodím link...