Domluvit se s hráči, jak si hru představují a klidně si přiblížit prostředí nějakým filmem či knížkou, aby byli aspoň na podobný vlně. Nebát se a jít si hru s kámoši zahrát. Nervozita a plavání, který zmínil Horacio je normální. Já jsem nervozní pořád, většinou mnohem víc než hráči díky tomu, že víc, co by se mohlo stát..
Vést hru tak, aby měli postavy pořád co dělat, bylo to napínavý, nevleklo se a nezadrhávalo v místech, kde jsou hráči bezradní a nemohou najít něco zrovna hrozně důležitýho, co si vypravěč připravil.
Vypravěč nehraje ani za sebe, ani proti družině, ani s nima, jeho úkol je výš, dává hře grády, spád, napětí, drama a zábavnost.
Pro mě jediný důležitý cíl, aby to všechny FAKT bavilo. Vše ostatní je vedlejší.
Když hra zkončí a hráči švitoří, co je bavilo, jak někoho mastili, či jakou měli cool scénu, je to nejlepší vodítko, kam se má hra ubírat a co hráče baví nejvíc. Samozřejmě to nemůžeš slepit jen z tohodle, ale měli by si to tam zařazovat.