QuentinW píše:
ww píše:
Teorie Dramatu:
Posílat největší potvory až nakonec.
Tohle neni pro začátečníka moc dobrá rada. Zablokuje ho to v dojmu, že na cestu k nekromantově pevnosti musí navymejšlet hromadu překážek, aby tam hráči došli až za dlouho. Přitom je možné, že kdyby je tam nechal dojít hned po té první, tak bude hra zajímavější (např po zabití a vylootování nekromanta může jedna z postav za získané peníze "koupit" místo u dvora, jiná se může nechat otrávit vlivem nekromantovy magické hole, nemluvě o zombiích, které se bez pána rozejdou náhodně po kraji)
Já timhle zdržovacim komplexem trpim do teď.
Vzpomněl jsem si na Zaka S., kterej věnoval nějakej post situaci
"GMovi (ne GMovi-začátečníkovi), přijde na hru člověk, co chce hrát RPG prvně"
V kostce: začátečník, kterej RPG v životě nehrál, dává ještě před hrou ohromnou investici (čas, úsilí, a tak). Většinou mají hry systém, kterej se nějakou dobu vysvětluje, pak probíhá tvorba postavy, která zahrnuje více či méně voleb... Což zabere kolikrát třeba hodinu času. A on po celou hodinu neví co dělá a neví, jestli mu ta investice stojí za to.
Takže pokud má být střet se záporákem to nejšťavnatější, tak to raději uspíšit. Ať ochutná, co je na té hře awesome.
Pak třeba trochu zvolnit. Pokud za hoďku dokončí jedno rychlý dobrodružství, začít rovnou ještě v tu samou session další.