Ten článek téměř přesně popisuje způsob, jakým obvykle GMuju.
Možná jsem v některých věcech ještě línější, protože jak se dá skupina postav dohromady a co ji drží společně nechávám vymyslet hráče a obyvkle to vykrystalizuje v nějaké společné diskuzi, kterou jen tak lehce moderuju a občas přihazuju nějaké myšlenky, které mě napadly při promýšlení kampaně. Taky ohledně dělání jednotlivých dobrodružství mám dojem že autor ještě nedosáhl mé lenosti, protože většinou si vystačím s nějakým problémem, který postavy mají zájem řešit (když mě žádný nenapadal, tak jsem se prostě zeptal hráčů nebo je nechal dělat co chtěli a nějaký našel právě v té jejich činnosti) a pak už jenom přihazuju problémy, občas nějaké zdroje k jejich řešení a sem tam i nějakou odměnu (loot, peníze, službička dlužená nějakým NPC, přízeň nějaké organizace, ...). NPC si připravuju jen některá důležitá pro celou kampaň, pro jednotlivá dobrodružství je většinou vymýšlím z fleku (do SW jsem někdy jako inspiraci používal Threads of the Galaxy, což je v podstatě MM) nebo tam zakomponuju nějaké z dřívějška, které už hráči znají (proč vymýšlet nové NPC lovce odměn a chtít po hráčích aby si pamatovali další nehráčskou postavu, když se s jedním skoro pobili čtyři hry zpátky?).
Hodně jsou používal SC jako univerzální způsob určování zda se postavám záměr povedl nebo ne.
Funguje to docela dobře, problém spatřuju v tom, že v určitém bodě je třeba ukončit otvírání stále nových zápletek (někdy v té době by už hráči měli být silně zainteresování v nějakém pro všechny společném cíli) a začít je ukončovat nebo lépe spojovat s hlavní linií (to je ta na které mají hráči největší zájem) a to jsem naposledy příliš nezvládl a vlastně jsem z nich nedokázal tak úplně vyrazit ten jejich společný cíl, konec proto vnímám jako takový ne úplně ideální, kde místo aby postavy tvrdě šly za tím co chtějí je finále v podstatě vynuceno vnějšímy okolnostmi.
Btw Play Unsafe je skvělá věc, která mi v tomhle stylu hry hodně pomohla.