Nemyslel jsem to ani jako chválu, ani jako kritiku, nýbrž jako pozorování; podobné hry se dají buď orientovat na příběh, s velmi mlhavými technickými podrobnostmi ("jste někde v lese...a jsou tam nějací skřeti... čtyři střely, říkáte...? dva jsou mrtví, tři ještě stojí...")
nebo s čtverečkovým (hexovým, kdovíjakým) plánem, kde se rovnou staví figurky na stůl, s přesnými orientacemi vzhledem ke světovým stranám (nebo nějaké souřadné síti) a prvního skřeta sejmete čtvrtpiruetou v protiseku s bonusem 0,45...
Tohle pojetí hry je úplně odlišné, v prvním případě jde víc o příběh, v druhém o tu tahovou computerovku. Při čemž to neznamená, že to je špatně, nebo dobře; ale prostě je to něco jiného. Na výsledný herní systém to má vliv naprosto zásadní (bez ohledu na to, že se oběma říká DrD).