Kohlbergův model morálního vývoje - když už tu o něm pár z nás furt žvaní, tak abyste i vy ostětní věděli co to tu vlastně meleme :)
(postkonvenční stadia morálky (5 a 6) jsou v článku popsána docela dost zaujatě, zaprvé "minimální úroveň pro dané stadium je 25 let" je nesmysl, protože ve výzkumech se čas od času objevili i dost mladší lidé, kteří reagovali velmi autenticky podle schémat těchto úrovní. Zadruhé 6. stadium neoznačil Kohlberg za hypotetické, ale zavedl ho a pak jej zrušil z důvodů, které se mě osobně nezdají moc vědecké (nějaká kritika na základě toho že tam dospěje příliš málo lidí, že to je prý diskriminační vůči ženskému myšlení etc etc), stále se o něm vedou sem tam spory - ale stále se všude uvádí, takže... zatřetí, což je podstatné - 6. stadium jak jsem o něm ve více zdrojích četl já není charakterizováno "právem na život, spravedlnost etc.", ale "vlastními nadosobními morálními principy, které jsou u daných jedinců individuální, často odlišné od běžných a jedinec je považuje sobě samotnému za principielně neporušitelné bez ohledu na svůj prospěch" (5. stadium je pak orientace na společenské hodnoty jako takové, tedy jde o orientaci na nadosobní idee, které ale narozdíl od 6. stadia přebírá ze společnosti (např. svoboda)))
Alnag píše:
Těžko říct. Záleží, jak se stavíš k odpovědi na otázku: "Jsem inteligentní, pokud mám mozek schopný inteligentního myšlení, ale svůj mozek nepoužívám?"
Stavíš otázku na principu neexistujícího dilematu, navíc sugestivně.
Zaprvé mám pochybnost o srovnatelnosti inteligence a empatie co do jejich užívání.
Nicméně - to že jsi inteligentní neznamená, že nutně používáš svou inteligenci vždy. Gordický uzel budiž příkladem - občas je prostě hrubá síla efektivnější. Jsi hlupák protože jsi nezapojil inteligenci a nesnažil ses ho týdny rozmotávat? (můžeš si to převést na matematiku. Soustava rovnic a+b=5, b-a=4 by se
dala řešit maticí... ale, zcela upřímně - proč, když to můžeš vypočítat tvrdym postupem? - na něco prostě inteligenci nepotřebuješ.
Adekvátně - můžeš být schopen silně empatického jednání vůči osobám, na kterých Ti záleží, dokonce i vůči osobám, na kterých Ti nesejde (třeba na základě nějaké vlastní úvahy o vhodnosti recipročního chování ve společnosti pomůžeš někomu koho jen tak potkáš na ulici), ale v okamžiku kdy se dostaneš do situace, kdy se Ti mimo okruh Tvých blízkých prostě hodí jednat proti zažitým normám, tak jednat jednoduše budeš a nenecháš se omezovat.
Alnag píše:
Protože jistá rovnováha udržitelného systému vyžaduje, aby tě to zajímalo. Protože ve chvíli, kdy by nikoho vůbec nezajímalo, co ti ostatní, se systém zhroutí jako domeček z karet.
Proto jsem také psal, že nejde o to jednat proti normám se všemi až na úzký okruh blízkých osob, ale jde o to že máš nějaký okruh blízkých, ke kterým se tak chováš vždy, a k ostatním se chováš v rámci nějakých zažitých norem - ať už ze zvyku, z reciprocity nebo kvůli čemukoliv jinému, a pouze v případě potřeby tyto normy opustíš.