Tzara mi mluví z duše:
Tzara píše:
Zkousela jsem hrat ruzne charaktery, ale zjistila, ze postavu s jinym presvedcenim, charakterem nez je mi blizky, jsem schopna a vlastne i ochotna vicemene presvedcive hrat jen v jednorazovkach. V nekolikamesicnich kampanich vzdycky sklouzavam k jednomu a temuz charakteru, ktery mi ale nejvic sedi a bavi me.
Na jednorázovce to ještě jde, hrát si na někoho jinýho, než sem já sám. Ale dlouhodobě to taky nedokážu. A upřímně řečeno, pochybuju, že někdo jinej jo.. Jen si to namlouvá ;)
Což samozřejmě neznamená, že musíte pořád hrát tu samou postavu! U každý prostě jen zdůrazníte něco jinýho; ale vždy něco z toho, co je vám vlastní. A stejně to při hodně dlouhým haní má tendenci sklouzávat do toho "archetypu", do stylu, který je danýmu člověku prostě vlastní.
Já sem třeba zjistil, že už nedokážu hrát někoho, kdo by se držel ve skupině zpátky a nechával jednat ostatní, když může něco udělat, popohnat sám :) A dává mi velkou práci, teď, nevelet a neúkolovat ty ostatní, když sem se zařek, že tahle postava bude jiná, ta prostě klasickej leader nebude! :)))
Jenže ono mě do toho okolí i nutí, jak hrajem pořád spolu, tak už podvědomě očekáváme nějaký chování od ostatních a není nám ani moc příjemný, když se to změní...
Když se vrátím k tématu, já vlastně ani nevím, jaký typ hráčů nesnáším, protože s cizími lidmi v podstatě nehraju a ty co znám, mi vyhovujou :)