Nějak si nedokážu vybavit, kdy mi naposledy nějaký záporák umřel omylem nebo nedej bože moc brzo.. :)
Ne, není to tím, že bych měl tak hodné hráče nebo ochočené kostky. Prostě už jsem strašně dlouho nehrál jako DM :))
Jinak tragická smrt hlavního záporáka je opravdu mrzutá, už proto, že hráči pak mají pocit ošizení anebo, což je ještě horší, se jim zdá, že se jim DM celou dobu vysmíval, když je tím záporákem strašil.
Jsou to ty situace, kvůli kterým slabé povahy utíkají od Dnd k systémům, které tuhle trapnou náhodu dokáží vyřadit ze hry. :) A přitom právě tyhle nepředvídatelné momenty jsou na hře jedny z nejhezčích - jen je třeba je dobře podat, využít, nenechat se jimi strhnout k banálnosti nebo zklamání.
Třeba té postavy, co sejmula drsnýho upíra jedním mávnutím meče, by se každý, kdo to viděl, bál jak čert kříže. :) A každý by chtěl ten její zázračnej meč... atd.