Wild West: ono hodně záleží, co si pod tou
pointou představuješ. V literatuře máš pointu a vedeš k ní příběh. V RPG tomu opravdu říkáme railroad, případně ilusiionismus. Ne vždycky, můžeme hrát i dramaticky / narativně orientované hry a rovnou říct "ok, zahrajeme si hru o tom jak jsme se všichni obětovali pr odobro světa". Proč ne, hraju postavu o které vím, že umře a vím i proč, takže ta hra je o stylu a můj úkol je najít ten nejvíc cool způsob jak to provede.
Pointa v RPG se staví trochu jinak a to tím, že se shodnete na položené otázce, která je daná do příběhu - a otázka je, jakým způsobem ji postavy zodpoví. Dokud ji nějak zodpoví, pointa je dána a je to ok. Můžeme hrát hru s tématem "obětujeme se pro svět?" nebo možná "bude třeba obětovat se pro svět?" (všimni si, tyhle dvě otázky vygenerují značně odlišné hry)
Tvůj způsob že vymýšlíš jako ST pointy a ty pak dáváš postavám do cesty aby je hráči přijali nebo se jim vyhly... no, fungovat Ti to může, ale když se mě lidé ptají, jak stavět v RPG příběh, tohle jim dávám jako příklad toho, jak to nedělat.
Pokud chceš hrát hru s příběhem, pak potřebuješ social contract který to deklaruje a v tom případě se na budování takového příběhu podílí všichni.
Wild West píše:
No, a i ty hry s pointami... právě to vynikne, když se ta pointa vezme a zkouší se to prezentovat jako povídka (typ Shako 1) a dá se to vedle jiných povídek, které byly jako příběh od začátku míněny.
to je trochu...
chceš porovnávat povídku psanou amatérským autorem - RPGčkařem s...??
Bohužel, nevím o tom že by Gaiman, King nebo Umberto Eco napsali zápis ze svého RPGčka formou povídky... bylo by zajímavé takovou povídku porovnat. Ještě zajímavější dát čtyři povídky vedle sebe a počkat si kolik lidí pozná která je která a jak moc jim to bude připadat na škodu.