Další diskusi na téma herních stylů ignoruju, nechce se mi už posté opakovat (Wild West má pravdu... po nějaké době snahy člověk prostě rezignuje, každému kdo tu cucá z prstu nesmysly sem se to snažil vysvětlit už snad desetkrát, očividně to bylo bez výsledku, takže...)
York: Když ono žádáš trochu nemožné kolego. Na Kostce je teď už přes tisíc článků (!!!!). Já jsem skutečně valnou většinu z nich četl (kdysi jsem se čas od času dost nudil). Některé jsou špatné, ne moc zajímavé, nic moc napsané, další jsou single-issue a průměrné... ale SPOUSTA jich je DOBRÝCH. Chtít "nejlepší" nedává smysl. Nejlepší pro koho, pro co?
Chceš článek pro začátečníka nebo pro někoho kdo už pár let hraje? Pro někoho kdo chce zkoušet něco úplně nového nebo pro někoho kdo je spíš konzervativní? Pro někoho koho zajímá každo-sessionová herní praxe nebo pro někoho kdo by se rád dozvěděl něco o teorii nebo designu? Atd. atd. atd.
Já sem tu napsal sérii asi 9 článků na téma "Hraní v SF". Dovolím si říct, že minimálně několik z nich má aspoň místy hodně přínosný obsah - pokud hraješ SF. Pokud hraješ fantasy, mají pro Tebe hodnotu limitně se blížící nule.
V několika svých blogčcích jsem rozebral nějaké myslím dost zajímavé problémy kolem RPG nebo tam nahodil nějaké zajímavé seznamy a odkazy (pokud se teda neštítíš vidět na úvodním obrázku prsa jako někteří).
Bývá to ale otevřené (k zamyšlení, např. blog o významu chápání mechanik), nepřímé (například blogy o seriálech a "scénáristice") nebo single issue.
Sosáček píše:
Tyjo, tohle zrovna neni neobvykle. Treba nWoD v priruce pro GMa popisuje jak vytvaret pribeh jako "vymysli si, co postavy udelaji a pak je do toho natlac vsi silou" a pritom je to oblibena hra, a myslim, ze to nakonec malokdo hraje takhle.
Hodláš tenhle svůj z palce u nohy vycucaný demagogický bullshit opakovat ještě hodně dalších let?
Wild West píše:
Tohle není tak úplně mimo. Oni hrají, možná víc, než kdo jiný, ale vnímají jinak.
Já hraju hodně a teoretizuju taky hodně a oboje už dlouho a přijde mi, že hru vnímám pořád stejně. Změnily se mé nároky na kvalitu hry, která mi stojí za to hrát, zejména co do obsahu, ale to není teorií, ale tím, že některé věci jsem hrál už tolikrát, že mě to znovu nebaví.
např. WoD Mortal the Loser: "summer horror story" archetyp už jsem z různých one-shotů a ukázkovek dávno tak přesycenej, že naposledy (před rokem a třičtvrtě) jsem se to svolil hrát poprvé po mnoha letech a to jen kvůli tomu, že v herní skupině která potřebovala doplnit hrála holka, kterou sem chtěl sbalit - a upřímně, i když jsme měli boží atmosféru prázdné chaty v lese a v noci a všichni hráči byli super, Vypravěč podal naprosto excelentní výkon a ještě to okořenil místy divadelním herním stylem, tak nebýt tam Andi tak sem chcípnul nudou. Normální hráč by to asi hltal jak ambrozii, ale pro mě tam každá jedna scéna, každý jeden příběhový prvek, každá jedna postava byla nekonečně čitelné a tisíckrát omleté klišé. I když se to ST pro mě snažil udělat trochu odlišné, stejně sem dokázal v každém jeho popisu předvídat hru na několik scén dopředu.