Díky za speciálni diskuzi. Zatím je to spíš hádka o BSG, ale třeba z toho vykřešeme více. :)
sirien píše:
S tímhle mým názorem souhlasí docela dost deskovko-geeků které znám. Ne že bych měl problém si tu ten názor obhajovat jen s tím, že je pouze můj, ale on tak nějak... není jen můj.
Dalších
11 tisíc geeku souhlasí se mnou, soudě podle toho, že davájí hře aspoň 8 z 10.
sirien píše:
- v tom že zatímco admirál a prezident můžou šmelit se skokama a quorum kartama, tak ostatní jen trpně čekají co tihle vymyslí... bylo by zajímavější, kdyby tam byly mechaniky které např. donutí prezidenta zahrát quorum kartu (dle výběru nebo random), které umožní (třeba jednou za hru, nebo při nějaké podmínce...) některému hráči prohodit admirálův výběr cílové lokace.
Skoky jsou 2-6 za hru - s tim se moc šmelit nedá, ikdyž je to zásadní zdroj. Krom toho má 2 atomovky, které se dají recyklovat (opět rozšíření). Navic existuje kvorum karta, kterou lze nasleduji skok pridelit nekomu jinemu.
Mnohem více se šmelí s akcema, protože akci má každé kolo každý hráč a prostě zaleží na tom, co udělá. A taky se skill kartama, které dělíš mezi akce a hlasovaní.
A nějak mám pocit, že si zapoměl na mechaniku změny prezidenta - která je poměrně rychlá a elegatní. Dá se udělat i na vlastní triko, když si to trošku naplánuješ - hrávám to pravidelně, když hraju sekundarního politika (Gaius, Zarek, ale i Chief, Apollo nebo Cally).
Změna admirála (případě CAG v rozšíření) tak elegatní není, ale přesto je to zcela legitivní způsob hry. Zavřít někoho do basy je relativně snadné a dostat ho ven taky - pokud je na tom všeobecná schoda, že admirál nemá aktualní důveru posádky.
CAG je další titul v rozšíření, který má nejlepší pilot - nemá takové pravomoce, snáz se mění (dobrovlně nebo nedoborovolně přes basu).
sirien píše:
- tom že připosraný atom-fobní amíci tam s nukleárkama zacházej jak v seriálu, takže máš jen tři na hru a nemůžeš to hrát pořádně realisticky (šlehat nuky preventivně po všem co se objeví na radaru)
Tak to tedy nevím, jaký serial si viděl ty, ale to, co popisuješ se tam rozhodně neděje. ;-)
sirien píše:
dodaly trochu víc taktického prvku, což by podpořilo i různé obviňování v sociální rovině, které teď stojí a padá prakticky pouze s tím jak dobře se umí hráči sami xichtit
Obviňovaní? Asi hodně záleží na společnosti hráčů. Ale hra tomu nahrává velmi dobře, zejména díky dvojtému rozdávaní loajality karet.
Rozhodně to neřadím do kategorie her, které stojí a padají na produkci slovního humoru během hry. I když tato to samozřejmě hodně atmosféru hry zlepšuje. Já bez toho neumím už pomalu hrát ani euro deskovky a u ameri se to přímo nabízí.
Zejména, když do toho přidáš trošku seriálového RP, tak si nikdy nemůžeš být jistý, zda je ten hráč cylon nebo se jen pokouší zahrát drsnou Admirálku Cainovou, sobeckého Baltara, rebelující Karu, mocichtivého Zareka... případně oboje - je to cylon a za todle se jen maskuje.
Druhá podstatná část, kterou jsem na té hře objevil jsou situace, ve kterých není dobré řešení aktuální situace (nemyslím ti jednu Krizi, ale spíš slousled několika kol, včetně případných tahů podezřelých hráčů, kteří by se mohli odhalit jako cyloni) - jedno je možná trošku lepší než druhé, ale není až tak těžké argumentovat pro jedno nebo druhé. Debata nad tím, co a jak by se mělo udělat, kdo to udělá a kdo na to má nebo karty a kdo, co podpoří a nakonec zahraje dle plánu... Neznám moc takticko-vyjednávacích her, ve kterých by se todle dalo provozovat a dalo se tak krásně argumentovat za obě strany.
Tímhle aspektem BSG poraží všechny kooperativní hry bez zrádcem (Pandemic, Záchranaři, Ghost Stories i AH), až na čestnou vyjímku Space Alert - protože všude jinde se může stát, že jeden člověk ovládne hru a všichni ostatní už je tahají, jak on plánuje nebo je to společná dlouhá debat o tom, jak to udělat líp. Ve Space Alertu to nejde, díky časovému limitu.
Poráží většinu vyjednávacích a obchodovacích her (ala Diplomacie, Fantasy Bussiness. Dračí zlato, Lawless), protože tam zpravidla zradit znamená vydělat, pokud zároveň nebudeš zrazen (vězňovo dilema).
Po odhalení Cylona se z toho stává maximalně tak polokooerativní hra, podobně jako třeba Fury of Dracula (Dracula vs kooperující 4 lovci), Pandemic s bioteroristou, Descent/Doom (DM hrající za příšery a nástrahy vs kooperující postavy).
Ale stále to má aspekt neodhalených 2 cylonů, kteří se snaží společně ničit hru ostatním, podobně jako třeba známe městečko Palermo nebo Mindoková předělávka Mafie (původně scifi Resistance).
sirien píše:
Navíc jsou viditelné po třetí, čtvrté hře, když se nad tím zamyslíš
Tady to nevidím tak fatálně jako ty, ani zdaleka. Navíc některé aspekty vylepšují rozšíření.
sirien píše:
ameritrashe fungujou stylem "ok, brand, udělejte design, kartičky, desku, obrázky... pravidla? to musí mít pravidla? tak třeba nějaký napište. Cože? test? jebat, musíme vydávat" takže tyhle finální brusné tahy nikdo nedělá, takže to pak končí tim že hraješ hru u které je fakt smutné, jak je očividně odfláknutá.
Tady máš pravdu, až na to, že už to tak úplně nefunguje. To, co popisuješ je prazáklad, proč vzniklo pojmenování ameritrash vs euro. Platí to zejména pro hry, které se u nás v podstatě neprodávají a nikdo je nehrál - přesto o tom všichni rádi mluví. :-D U těch novější kousku už to není, až tak pravda, i když stále je brand a marketing kolem něj to, co táhne prodejnost hry. Ano, díky průměrné délce hry jsou asi ameritrash stále mín testované než euro - o tom žádná. Ale i výrobci už vědí, že hra nemůže být "broken", pokud chtějí masově vydávat rozšíření a živit se z toho dále. ;-)
Navíc je tu určité ovlivňovaní a spojovaní obou žánrů, které je vidět stále častěji - už to nejsou jen první vlaštovky. Euro hry víc a víc nabízí i nějaké příběhové podkreslění (Dominion, Terra Mystika, Vlaadova Civka), který dává smysl a je pro hru zajímavý nebo důlěžitý a nemusíš ho úplně ignorovat. :-D Přestává to být abstrakní hra na barevných kulisách něčeho neznámého (Osadníci z Katanu). Naopak ameritrash má propracovanější mechaniky, je více odladěné než bývalo. Často je to taky tím, že v ameritrashi se vydává hodně reprintů starších her, kde jsou mechanismy jemně dopilované, předělané, vylepšené - což pokud už předchozí hra byla aspoň obstojná, většinou přinese dobrý výsledek.
EDIT: Nechtěl jsem tím říct, že některé z uvedených her jsou špatné. Spíš naopak - zmiňuji je zpravidla protože je pokládám za dobré, minimalně ve své "váhové" kategorii.