Lawsovu knížku jsem bohužel stále nečetl, nicméně:
Píše:
but this analysis fails to account for so many of the essential details of so much of what goes on in a good adventure story that it's harmful to base a philosophy of gaming (or adventure stories in general) on it.
...
Avengers - lawyered
(ty jeho kecy by šly rozebrat i podrobně po kouskách, ale nevidim k tomu důvod. Navíc potom co sem si přečet tohle sem to začal jen v rychlosti pročítat - příliš málo myšlenek an příliš dlouhém textu)
K jeho druhému "problému". Tohle jsme často řešili s Honzou, že to je (
to co Lawsovi vytýká z pozice že to neni pravda) hrozná otrava a že by bylo super hrát RPG, kde to takhle nefunguje.
Bohužel, prakticky
každé RPG do téhle pozice nakonec spadne, bez ohledu na zájem a ochotu hráčů na vlastní aktivitě - v lepším případě dočasně, v horším případě dlouhodobě nebo na trvalo, ve většině případů hned od začátku a na pořád.
Jediné hry, v nichž se lze tomuto elementu vyhnout, jsou cílené minikroniky - v čemkoliv jiném hráči dříve nebo později prostě odpadnou a přirozená sociálně-metaherní dynamika RPG (
viz) posune GM přesně do Lawsem popsaného stavu.
Hm. Tohle by si možná někdy zasloužilo rozvést v článku nebo v blogu. Možná spíš v blogu, asi to není tak silné téma aby dalo na článek a navíc sem koukal že mám nasbíranejch dost blogovejch fotek, které by bylo škoda nevyužít :)
(pseudokritika Lawsovy terminologie bez většího komentáře - pro někoho kdo ví o čem je řeč se ta kritika dost efektivně kritizuje sama. Mimochodem, sem sám komu přijde, že si v ní vzhledem ke své předchozí obhajobě RPG jako prosté únikové zábavy vlastně sám sobě protiřečí?)
Tomu závěru s hráči jako zdrojem nemám fakticky co vytknout - jen snad že sem nečet toho kritizovaného Lawse, takže netuším, jak moc to je nebo není k věci (tj. zda to Laws opravdu vynechal nebo ne)