Kdysi dávno jsem to masteroval a nebylo to vůbec špatné. Hra byla téměř bez pravidel a navíc jsem hráčům dopředu neřekl, co se vlastně bude hrát. Postavy si žádné netvořili, hráli sami sebe. A začalo to hlášením o prvním hurikánu v Čechách...
Při hře se ukázalo například to, že dům rodiny jednoho z hráčů, shodou okolností ten, kde jsme zrovna hráli, má ve sklepě celkem prostorný bunkr. A že hráči znají podobné instalace, jen výrazně větší, tuším někde na Hradčanech. Zajímavé bylo také probouzení psychických schopností (bylo náhodně určeno, komu se to stane). Nedohráli jsme to moc daleko, ale i tak to byla docela pamětihodná hra.
Pro tenhle typ hry (hráči hrají sami sebe a se světem se něco zásadního děje) se myslím gamistické systémy moc nehodí a i příběhové systémy na to mohou být příliš násilné (například použití fate pointu by to celé totálně shodilo), takže bych doporučil držet se skutečně nějakých hodně odhadovacích minimalistických pravidel (třeba jen pár dovedností se slovním popisem, jak je v tom postava asi tak dobrá) a raději všechno popisoval.
Pro hru v pozdější fázi (tedy když už je invaze rozjetá) už je to asi jedno a nejlíp nejspíš vyjde systém, který vám nejvíc sedne.