DenGrasse píše:
No, ale nikdo jiný než Ty o soustředěnosti Chaosu nemluví :-)
Opravdu?
DenGrasse píše:
Rovněž zájem Chaosu není relevantní. Chaos prostě je, to co dělá je jeho přirozenost. Pokud něco zničí, je mu to šumák. U postavy se to může projevit tím, že vykoná něco co hrozí strašlivou katastrofou, aniž se tímto aspektem nějak zabývá nebo ho dokonce pomine, protože je soustředena an něco jiného.
Jinak pokud může být chaos jakýkoliv si zamane, a tedy i soustředěný (a předvídatelný), pak bude jen těžko oponetem Řádu.
Osobně to vidím stejně v rovině Dobro - Zlo i Řád - Chaos. Sválně neříkám "na ose", protože podle mně není žádná osa, na které by se dalo jít stále dál do jednoho extrému a vzdalovat se druhému. Silně přetažené Dobro má hodně společného s přetaženým Zlem, a hodně přetažený Chaos se příliš neliší od přetaženého Řádu - a všechny tyto extrémy jsou stěží přijatelné pro existenci, a už vůbec ne pro život.
Osobně si nedovedu nijak personifikovat jednotlivé principy, vždycky si představím jen lidi (nebo jiné antropomorfní tvory), kteří se řídí tím či oním principem v různé míře. Nicméně pokud by se nějaký vládce snažil jeden princip prosadit (a jedno jaký princip by to byl), výsledek by byl dříve či později neudržitelný.
Z tohoto pohledu je pro mě stejně špatný zákonně zlý vládce, který drží své podané zkrátka, vrádne jim ocelovou pěstí a likviduje vnější i vnitřní nepřítele, mág, který v zájmu vědění povolá démony, aniž by se staral o následky, ale i člověk prosazující dobro pro všechny, ať nahodilé, nebo zákonné. A obecně jakýkoliv jedinec, který se při svém počínání neohlíží na názor kohokoliv jiného (se srovnatelnou mocí či vlivem) je pro mně špatný.
Btw, i rodiče jsou v tomto směru špatní, pokud používají metodu "teď se ti to nelíbí, ale dělám to pro tvé dobro a jednou to oceníš."