Colombo:
Vydal ses s tím hoacinem podobným směrem, jako naše drakovědná parta kdysi na pevnosti; ano, přesně tak by šlo vyřešit ty chybějící "ruce". A bylo by to daleko elegantnější (pryč s kentaury).
Nic proti montážním bestiím, ale daleko víc mne fascinují ty, které takto nevznikají. Například právě drak.
Jersone,
ono nemá cenu to zase přehánět. Rytíř má pravdu; stodvacetikilový boxer existuje, a existují i dvěstěkiloví lidé. Existují taky tunoví býci, a není s nimi úplně sranda. Hroch nebo nosorožec je taky drsnej.
Fyzika je fyzika, to zpomalení je vidět i na stodvacetikilovém boxerovi (vždycky mne to na olympiádě fascinovalo, zvlášť, když pustili zápas muších vah a supertěžkých po sobě), a je vidět na býkovi i hrochovi; ale co je to platné, větší váhy stejně vyhrávají (jinak by je v tom boxu nemělo cenu zavádět).
Jde spíš o vystižení bodu, kdy další zvětšování začíná být absurdní a směšné; a nebo montování očividně nemožných konstrukčních požadavků (ocelové pláty jako tank a létání; něžná víla s ocelovou kostrou; mávání křídly ve vesmíru).