Rytíř: Box je trochu specifická záležitost, sport s určitými pravidly. Z ringu se nedá utéct. Dá se vzdát, ale co na to sponzoři. Boxer cítí, že prohrává a chce to jen nějak doklepat do konce. Ví, že jeho život zítra pokračuje dál. Jeho chuť na útok se vytrácí. (Neříkám vždy, ale typicky.)
Boj na smrt, to je jiné kafe. Můžu mít na kahánku a právě to mi zvedne morálku. Cítím, že zemřu a tak chci ještě někoho vzít sebou.
(To se jinak netýká jenom jedince, ale i rozsáhlé skupiny jedinců. Waffen SS mělo nejpočetnější stavy ke konci války, milion vojáků. Země trpí, bolševické Rusko a západní spojenci svírají Říši. Místo toho, aby to někteří vzdávali, hlásí se k SS - ví, že pravděpodobně zemřou, ale jdou do toho.)
V boji často nastává zoufalá odvaha. Pocit že není co ztratit, smrt je blízko, v beznadějné situaci uvolňuje poslední rezervy. Útočné schopnosti a agresivita stoupají, starost o sebe poleví.
Zajímavé je, že ta samá zoufalá odvaha může nastat i bez ohledu na vlastní kondici. Jak jsem napsal se smrtí velitele - u podřízení kolem můžou mít HP naplno a stejně mohou začít utíkat.
HP podle mě nezobrazují morálku. Nezbývá, než vyjma pár věcí v pravidlech jako Cause fear hrát morálku roleplayingem. Kdo kdy bude mít snahu prchnout, kdo do toho půjde čelem, apod. Což nevidím jako špatné, je to dobrý prostor pro realizaci jak DMa, tak hráčů.